— S prodejem bytu i chaty vám samozřejmě pomohou naši odborníci, — pokračoval klidným hlasem zaměstnanec. — Peníze si uložíte na účet s výhodným úročením a zůstanou plně pod vaší kontrolou.
Budete si sama rozhodovat, za co je utratíte. Zaplatíte si pokoj podle vlastního výběru, stravu, zdravotní péči. Nabízíme také nejrůznější aktivity — můžete zpívat, malovat, tvořit, cokoliv vás napadne. Naši klienti jsou tu opravdu spokojení.
Anna Kolářová přikyvovala a rozhlížela se kolem sebe. Všechno působilo upraveně, klidně, až luxusně. Ano, objektivně vzato to tu bylo krásné.
První dva dny měla pocit, že se ocitla v ráji. Přesně takhle si lidé představují bezstarostné stáří.
Jenže po téměř týdnu se v ní cosi zlomilo. Najednou ji přepadl tísnivý strach.
Copak tady má skutečně strávit zbytek života? Zavřená v pozlacené kleci?
Po areálu se pohybovali jen samí senioři. Možná milí, možná slušní, ale všude panovalo ticho. Nikde žádné dětské hlasy. Žádné hádky sousedů, žádný zpěv za zdí. Nikdo neopravoval auto pod okny, jako to dělal chlap z přízemí, se kterým se její muž Bohuslav Horák tolik kamarádil.
A pokud by všechno prodala, nezůstalo by jí vůbec nic. Zmizely by drobnosti, vzpomínky, celý její předchozí život.
S Bohuslavem sice děti neměli, ale zůstaly po nich věci. Jeho starý akordeon zapadlý ve sklepě. Bedna s nářadím, na které nedal dopustit. A taky starý moped v garáži.
Anna Kolářová se náhle rozhodla. Rychle si sbalila věci a tiše za sebou zavřela dveře pokoje. Naštěstí u sebe neměla žádné dokumenty k bytu ani k chatě — kdo ví, jaké by byla schopná udělat unáhlené kroky.
— Paní, kam máte namířeno? Už vás tu zapisujeme, jdete si pro doklady? — ozvalo se za ní.
Otočila se. — Promiňte, rozmyslela jsem si to. Pobyt i jídlo mám zaplacené, loučím se, — řekla pevně a přidala do kroku.
„Tak to ani náhodou, abych tu žila připoutaná jako ve vězení,“ běželo jí hlavou.
Elektrický vlak přijel téměř okamžitě. Posadila se na ošoupané sedadlo. Naproti se hlučně smáli dva mladíci. Ještě nedávno by ji to rozčilovalo, ale teď se Anna Kolářová jen pousmála. Jeden z nich se prudce pohnul…