Svatopluk Smutný se hned začal omlouvat, že netušil, kolik lidí už se na zahradě sešlo. Hostitelé ho však nenechali domluvit a se smíchem ho přerušili. Ať prý přestane bláznit, ať jde dál, protože jeho i děti jsou u nich vítáni kdykoliv, a aspoň si ti nejmenší spolu pohrají. Padla i otázka, proč s sebou nepřivedl manželku.
Vysvětlil, že Vlasta Vaceková si šla na chvíli lehnout, potřebovala klid a hluk jí nedělá dobře, tak ji nechal doma odpočívat.
Břetislav Jelínek mezitím odběhl do domu, aby přinesl další židle a příbory, protože u stolu bylo najednou těsno. Renata Krejčíová se pustila do nenuceného hovoru se Svatoplukem a atmosféra zůstávala lehká a přátelská.
Děti si zatím pochutnávaly na zmrzlině a ve společném nadšení se snažily dovádět na trampolíně. Výsledkem byly ulepené ruce, tváře i oblečení, ale jejich smích a nadšení jasně ukazovaly, že si den užívají naplno. Ostatní hosté si našli svá místa – někdo se rozvalil na lehátku, jiný postával u grilu a debatoval.
Stranou dění stála Stanislava Petříčeková. Mlčky vše sledovala pozorným, až pronikavým pohledem, jako by si ukládala každý detail do paměti.
Maso se povedlo na jedničku. Renata k němu připravila svůj vyhlášený domácí dresink a chvála na její kuchařské umění se nesla zahradou ze všech stran. Svatopluk si spokojeně utřel ruce do ubrousku a s uznáním prohlásil, že taková hostina se jen tak nevidí. Pak se ale zvedl s tím, že se bude muset pomalu rozloučit – Vlasta se určitě probudí a nebylo by mu příjemné, kdyby zjistila, že je pryč. Rozloučil se s Břetislavem a Renatu lehce políbil na tvář s dalším komplimentem na její péči o hosty.
Renata na něj ještě volala, že děti klidně může nechat, protože se bude podávat čaj a koláč, a ona je později přivede domů.
Večer pak pokračoval zpěvem za doprovodu kytary a měl příjemně hřejivou, rodinnou náladu. Stanislava obešla všechny, pohladila děti po vlasech a bylo znát, že i ona změkla. Dokonce se zapojila do úklidu stolu, přestože ji Renata zadržovala s tím, že jako host by se neměla namáhat.
Když se dům konečně utišil, zahrada ztichla a děti už spaly, Renata se unaveně opřela o rameno manžela. S úsměvem pronesla, že to byl opravdu krásný den a zdá se jí, že všichni odcházeli spokojení. Přiznala, že i Stanislava na ni nakonec udělala dobrý dojem – zpočátku působila přísně, zvlášť když se vyptávala na saláty, ale později se uvolnila, zpívala s ostatními a pomáhala. Jen ji mrzelo, že je tak sama.
Břetislav ji objal a souhlasil, že večer dopadl dobře, ale dodal, ať se ohledně tety příliš nenechá unést. Není prý tak jednoduchá, jak se může zdát, a rodinu k životu vlastně nepotřebuje, protože práci bere jako všechno a kolegové jsou jejím světem.
Renata mu ospale oponovala, že je přece žena, a připomněla, jak něžně se chovala k dětem – proti přirozenosti se prý bojovat nedá. Břetislav jen významně zamumlal, že Stanislava je bezpochyby slušný člověk, ale… a navrhl, že by si měli jít lehnout, protože den byl dlouhý a plný dojmů.