Smála se dál – ne proto, že by to bylo zdvořilé, ale protože ji zaplavila vzácná, opravdová lehkost. Rozhovor se rozvíjel bez námahy, slova plynula sama a ona si uvědomovala, jak dlouho se takhle nesmála.
S nocí se však ticho vkradlo i do jejích myšlenek. V pokoji pro hosty ležela bdělá a hlavou se jí vracel Radovan. Představovala si, jak by se tvářil, kdyby ji viděl takto klidnou, skoro šťastnou. Možná by cítil vztek, možná závist, možná strach z toho, že už nad ní nemá žádnou moc. Ta představa ji zaskočila natolik, že jí po tvářích stekly slzy. Na jedné misce vah nově nabytá volnost, na druhé tíha let, která se nedala jen tak setřást.
Právě tehdy Klára pochopila, že vykročila do neznáma. Mohla couvnout, mohla se zastavit a znovu se schovat za obavy. Přesto se rozhodla pokračovat. Ten krok byl děsivý i osvobozující zároveň – jako nadechnutí studeného jarního vzduchu po nekonečné zimě.
Druhý den v Toskánsku jí došlo, že tahle cesta nebude jen o objevování krajiny, ale především o zkoušce sebe samé. Vavřinec ji provázel mezi řadami vinné révy, ukazoval starou stodolu s hliněnými nádobami a s lehkostí vyprávěl příběhy ze svého života i z akademického prostředí. Pod povrchem klidu se však cosi chvělo – každý pohled jako by připomínal minulost, která se nechtěla pustit.
„Kláro, myslíš často na Brno?“ zeptal se jednoho večera, když seděli na terase zahalené růžovým soumrakem.
Přikývla, odpověď ale hledala dlouho. Vynořily se obrazy Radovana, bytu, práce, dluhů i zaběhnuté každodennosti. Jak to všechno spojit s tím, co teď žila?
„Je tu ticho a klid,“ řekla nakonec, „ale mám pocit, že kus mého života zůstal pořád tam. V Brně.“
Vavřinec jí stiskl ruku a teplo jeho dlaně ji uklidnilo. „Život se neptá, jestli je člověk připravený,“ pronesl tiše. „Nabízí příležitost. Často právě ve chvíli, kdy ji už nečekáme.“
Ta slova v ní vyvolala zvláštní sevření. Smála se znovu, když jí později ukazoval staré město s úzkými uličkami a domy v teplých odstínech kamene, a přesto v ní zůstával tichý otazník, který ji provázel i při pohledu na zapadající slunce.