„Vyrostla z tebe půvabná žena, máš chytré povolání, a přesto tu se mnou běháš kolem nočníku,“ povzdechla si Irena Pražáková.
„Ale prosím tě,“ mávla rukou Tereza Koutná. „To, co umím, i to, jaká jsem, vyklíčilo právě tady. Nedělej ze mě žádnou slečinku, která se bojí přiložit ruku k dílu.“
Obě se pousmály, jenže smích starší ženy vzápětí přešel v záchvat kašle.
„Člověk by neřekl,“ hlesla Irena, když se jí vrátil dech. „Celý život jsem sportovala, myslela jsem si, že ze mě bude čiperná babička, co všechny předběhne. A teď sotva vstanu z postele. To mě opravdu mrzí.“
„Zdraví si nikdo nepojistí,“ pokrčila rameny Tereza. „Navíc jsi tělu dávala zabrat celé roky. Teď si prostě vybralo odpočinek.“
„To je pravda,“ přikývla Irena. „Pamatuješ, jak jsme po tréninku sotva hýbaly rukama?“
Už druhý rok bydlela Tereza s matkou a snažila se ji postavit na nohy. V hloubi duše však tušila, že zázrak nepřijde. Krátká období zlepšení se střídala s týdny, kdy Irena nedokázala bez pomoci ani vstát.
„Tolikrát ses kvůli mně nadřela,“ říkávala v jasnějších chvílích Irena tiše. „Vzala jsem ti kus mládí. Vyčítám si to. Bez tebe bych tu ale už dávno nebyla.“
Tereza jí jemně setřela slzu z tváře. „Mami, klidně u tebe budu sedět dnem i nocí. Hlavně tu se mnou zůstaň.“
„Jiná odpověď by od tebe ani nepřišla,“ pousmála se Irena slabě. „Ale chci, abys věděla, že jsem na tebe myslela. Dům je přepsaný na tebe. A mám i účet, kam mi stále chodí odměny za cvičební sestavu, kterou jsem vytvořila, když jsem čekala Radka. Pořád ji znovu vydávají…“
Nedokončila větu. Pohled se jí zamlžil a myšlenky jí odběhly jinam.
„Terezko, řekni mi upřímně… byla jsem špatná matka, když Radek ani jednou nepřijel? Udělala jsem někde chybu? Ublížila jsem mu?“
„Mami, byla jsi skvělá,“ odpověděla Tereza a v hlase jí zaznělo podráždění. „Jen jsi neměla možnost mu srovnat hlavu. A z toho, co z něj vyrostlo, je mi někdy trapně i před cizími.“
Radek byl o třináct let starší než Tereza. Když se narodil, Irena se na čas vzdala vrcholového sportu, chvíli trénovala a nakonec přijala místo učitelky tělocviku v rodné vesnici.
Po Terezině narození se však její manžel začal chovat podivně. Namluvil si, že dítě není jeho. Testy sice jeho domněnku vyvrátily, ale on už měl jasno.
Rozvedli se, když byly Tereze dva roky. Aby nemusel platit na dceru, kterou považoval za cizí, odvedl si Radka, o němž byl přesvědčený, že je bezpochyby jeho syn.
A pak mu celé roky vštěpoval, že správný chlap nesmí být slabý a že ženy jsou jen přítěž, pokud z nich nemá prospěch.
Proto když mu Tereza zatelefonovala, aby alespoň přijel za matkou, která na tom nebyla dobře, netušila, jakou odpověď uslyší.