Mirek si povzdechl a po chvíli přece jen promluvil: „Strejda Vlastimil se zmínil, že mu volala Iveta. Prý jim o nás něco navykládala… Že hosty zveme jen ze slušnosti a ve skutečnosti o ně nestojíme.“
Karolína na okamžik ztuhla, ale navenek zachovala klid. „Aha,“ pronesla tiše.
„Co tím myslíš – aha?“ podíval se na ni nejistě. „Tak mi aspoň ukrojíš tu červenou rybu k fotbalu?“
„Samozřejmě, lásko,“ usmála se mile, jako by se nic nedělo. „Víš, asi jsem se k tvé sestře nezachovala úplně nejlépe. Mrzí mě to. Pozvi ji s Daliborem a Štěpánem tenhle týden k nám. Ráda bych se omluvila.“
Miroslav viditelně pookřál. „To je rozumné. Rodina by měla držet při sobě.“
„Přesně tak,“ přikývla a podala mu talíř.
Ve skutečnosti měla sto chutí vzít ho za ruku a provést bytem, aby na vlastní oči viděl ten nepořádek, který po sobě jeho příbuzní zanechali. A ještě větší potřebu cítila zavolat Ivetě a od plic jí říct, co si o jejích řečech myslí. Místo výbuchu si však zvolila jinou taktiku.
Bez scén uklidila celý byt, doplnila zásoby a objednala vybrané delikatesy. V sobotu slavila narozeniny a chystala menší oslavu v kavárně přímo v jejich domě. Těšila se, že se s Kamil Moudrým a jeho rodinou konečně sblíží. Jenže právě kvůli Ivetiným pomluvám hrozilo, že část příbuzenstva nedorazí.
Následující odpoledne ji po návratu z práce přivítal v předsíni chaos. Po podlaze se proháněl Štěpán Pražák, samozřejmě v botách.
„Nazdar, kamarádko! Říkala jsi, ať se stavíme, tak jsme tady!“ ozvala se Iveta, která vyšla z koupelny. Na sobě měla Karolínin oblíbený župan a na hlavě turban z ručníku. „Nejde nám voda, tak jsme si řekli, že si u vás dáme vířivku.“
„Tak to vám přeju příjemnou koupel,“ odpověděla Karolína s křečovitým úsměvem.
Celý večer kolem nich kmitala jako obsluha v restauraci. Omluvila se za své údajné přešlapy, oficiálně je pozvala na sobotní oslavu a poprosila Ivetu, aby pozvání předala i Kamilovi a strejdovi Vlastimilovi. Nenápadně se přitom zmínila o objednaném cateringu, kvalitním víně i drahém šampaňském. Spát šla brzy a ráno odjela do kanceláře dřív než obvykle. S šálkem kávy v ruce pak otevřela v mobilu speciální aplikaci a spokojeně se usmála. První část plánu vyšla. Teď už zbývalo jen počkat na sobotu.
Navzdory všem intrikám se na oslavu dostavili všichni pozvaní. Kavárna byla plná příjemné hudby, stoly se prohýbaly pod jídlem a profesionální moderátor držel večer v lehkém, elegantním duchu. Jen Iveta nedokázala chvíli posedět. Neustále vyžadovala hloupé soutěže s lahví nebo tužkou a několikrát se snažila uzmout mikrofon.
U koktejlového baru se Kamil Moudrý obrátil na Karolínu: „Děkuji za nádherný večer. Na radnici máme pořád spoustu práce a Iveta nás odrazovala, ať nechodíme. Pak jsme ale zjistili, že jste nás opravdu chtěla pozvat. Jsem rád, že jsem si udělal čas. Těší mě, že se lépe poznáváme, a brzy vás zvu k nám.“
„To mě těší. Teď prosím ke stolu, za chvíli přinesou hlavní chod,“ odpověděla srdečně.
Mezitím se Iveta s Daliborem dohadovali s DJem a požadovali karaoke „v téhle díře“. Hosté po nich vrhali rozpačité pohledy, ale nikdo se neodvážil zasáhnout. Iveta navíc pila víc, než unesla. Zakopla o číšníka, shodila tác a převrhla stolek s nápoji. Když přišel čas gratulací, vyšla dopředu v polorozepnutých šatech a začala cosi připomínajícího orientální tanec.
„Když oslavenkyně šetří na programu, pobavím vás já!“ zvolala a třásla se v rytmu hudby.
Karolíně se zvedal žaludek, ale navenek zůstávala klidná. Ostatní to mlčky snášeli – přece jen šlo o rodinu. Pro ni však Ivetino chování bylo jen dalším důkazem, že jí nikdy nemůže odpustit šíření pomluv a nevychovanost, kterou předváděla při každé příležitosti.