Dveře se prudce rozlétly dokořán a do kuchyně vpadla Iveta Vaněková, jako by ji někdo honil.
„Sebastiane, okamžitě se obuj, odcházíme!“ vyštěkla bez pozdravu.
„Mami, já ještě nedopil čaj…“ zkusil tiše namítnout chlapec.
„Dopiješ ho doma. Hned jsem řekla!“ přerušila ho nekompromisně.
Gabriela Kratochvílová musela zatnout zuby, aby se udržela. Nejraději by Ivetě něco od plic řekla, ale slíbila si, že do výchovy cizího dítěte zasahovat nebude.
Sebastian se se sklopenou hlavou sesunul ze židle a loudavým krokem zamířil ke dveřím. Gabriela ho rychle následovala a ve chvíli, kdy se Iveta otočila zády, mu nenápadně vsunula do kapsy bundy několik bonbonů.
„Sníš si je později,“ zašeptala a povzbudivě na něj mrkla.
„Děkuju,“ usmál se na ni vděčně.
„Pohni si!“ ozvalo se z předsíně znovu podrážděně. Iveta po Gabriele střelila pohledem plným nevole. Už dlouho se na ni dívala, jako by byla důvodem rozpadu jejího manželství. Přitom Gabriela poznala Radima Janečka až poté, co bylo jeho manželství dávno minulostí. Jenže svádět vlastní neštěstí na někoho jiného je vždycky snazší.
Jakmile za nimi zapadly dveře, Gabriela zamířila do ložnice za Radimem.
„Co po tobě vlastně chtěla?“ zeptala se.
„To už je vážně na hlavu!“ rozčiloval se. „Prý si mám Sebastiana vzít k sobě. Slečna si potřebuje zařídit osobní život.“
Gabriela si sedla na okraj postele a nevěřícně na něj pohlédla. „A cos jí na to odpověděl?“
„Co asi? Řekl jsem, že dítě má být s matkou.“
Zavrtěla hlavou. „Takové věci byste ale neměli řešit před ním. Umíš si představit, jak mu musí být, když to poslouchá?“
„Prosím tě, nezačínej i ty,“ odsekl podrážděně Radim. „Ona mě vytočila dost, nepotřebuju další kázání.“
„Nezlob se,“ ohradila se Gabriela, „ale týká se to i mě.“
Radim cosi zamumlal pod nos, nasadil si sluchátka a dal tím jasně najevo, že debatu považuje za uzavřenou.
Za dva dny už se zdálo, že se všechno uklidnilo. Jenže podvečerní zvonek je vytrhl z klidu. Radim otevřel dveře a na prahu stál Sebastian s očima plnýma slz a vedle něj cestovní taška.
„Co se děje? Proč jsi tady? A kde máš mámu?“ vyhrkl překvapeně.
Gabriela chlapce bez váhání vtáhla dovnitř a objala ho kolem ramen. „Copak se stalo?“ zeptala se tiše a významně pohlédla na Radima, aby se krotil.
„Máma mě sem přivezla… a řekla, že teď budu bydlet tady,“ vysoukal ze sebe Sebastian a popotáhl.
„To snad nemyslí vážně!“ vybuchl Radim.
„Radime!“ napomenula ho Gabriela pohledem směrem k chlapci. „Sebastiane, svlékni si bundu. Právě jsem dovařila večeři, hned ti nandám, ano?“
Chlapec přikývl a opatrně se usmál.
Gabriela mu naložila na talíř horké jídlo a postavila ho před něj na stůl.