„Mami, takovou částku přece nemáme! To je naprosto přehnané!“ vybuchl Radek Blažek a nevěřícně rozhodil rukama.
„To je tvůj názor. Já si stojím za tím, že je to odpovídající cena. Dávám vám měsíc na rozmyšlenou,“ odpověděla klidně Dana Vaceková, jako by mluvila o počasí.
Veronika Krejčíová bezradně pohlédla na manžela. Slova jí uvízla v krku. Takový obrat nečekala ani v nejhorším snu. Radek mlčel, jen napjaté svaly v jeho tváři prozrazovaly, jak moc se ovládá. Bylo vidět, že ho situace rozčilila, ale držel se zuby nehty. Jeho matka zůstávala naprosto klidná. Dopila čaj, odnesla hrnek do dřezu, v předsíni si oblékla kabát a s ledovým klidem pronesla:
„Radku, zamkni za mnou. Jedou mi povinnosti.“
„Hned,“ procedil mezi zuby.
Veronika zůstala stát u stolu jako opařená. Myšlenky jí vířily hlavou, ale žádná z nich nedokázala dát situaci smysl.
Když se Radek vrátil ode dveří, tiše ji objal. „Neboj, nějak to zvládneme,“ zašeptal a pohladil ji po zádech.
Vzali se před třemi lety. Od svatby bydleli v bytě po Radkově babičce. Nemovitost byla rozdělena na dvě ideální poloviny – jednu vlastnil Radek, druhou jeho matka Dana Vaceková. Tak to babička kdysi rozhodla. Šlo o prostorný dvoupokojový byt s velkorysou dispozicí, který měl obrovský potenciál, jen potřeboval kompletní rekonstrukci.
První rok po nastěhování šetřili každou korunu, aby mohli opravy udělat pořádně. Chtěli domov podle svých představ, ne jen provizorium. Veroničina maminka však nad jejich plánem kroutila hlavou. Nelíbilo se jí, že investují do bytu, který jim nepatří celý.
„Měli byste si pořídit vlastní. Spořit, vzít si hypotéku a investovat do něčeho, co bude jen vaše,“ opakovala.
„Mami,“ oponovala Veronika, „na co bychom teď dosáhli? Na garsonku? Možná na malý byt 1+kk. A ještě za pár let. Tady máme krásné dva pokoje. Stačí je opravit a můžeme normálně žít.“
Její matka jen pokrčila rameny. Svůj názor nezměnila.
Radek s Veronikou se do práce pustili s vervou. Vyměnili elektroinstalaci, rozvody vody, podlahy i radiátory. Pořídili nová okna a dveře. Kuchyň vybavili moderní linkou, koupili sporák i pračku. Nakonec investovali do ložnice. Druhý pokoj si nechávali jako budoucí dětský.
„Jednou tu bude postýlka a hračky,“ usmíval se Radek a s nadějí objímal ženu.
Veronika pravidelně posílala fotografie proměny své mamince. Ta však dál pochybovala, jestli je to rozumné. Oproti tomu Dana Vaceková nešetřila chválou. Často přijížděla na návštěvu a obdivovala, jak byt prokoukl.
Rekonstrukce trvala téměř rok, ale výsledek stál za to. Konečně si užívali svůj vysněný domov. Dlouhé měsíce panoval klid, až do dne, kdy Dana Vaceková jednou nečekaně přišla na návštěvu a oznámila něco, co jim oběma vyrazilo dech.