Když Dana Vaceková přišla znovu na návštěvu, tentokrát nepřinesla koláč ani pochvalu. Posadila se ke stolu a bez dlouhých okolků oznámila, že hodlá svůj podíl na bytě prodat.
Radek Blažek s Veronikou Krejčíovou si vyměnili pohled. Takový scénář už jim někdy probleskl hlavou, takže je samotná myšlenka nezaskočila. Nečekali však, že k tomu dojde tak brzy – a už vůbec ne, že částka bude tak vysoká.
„Kolikže?“ vydechl Radek, když uslyšel konkrétní sumu. „Mami, kde ses k takovému číslu dostala?“
Dana mávla rukou, jako by šlo o samozřejmost. „Vy vůbec netušíte, jak šly ceny nahoru. Já jsem si to zjišťovala. Byt je po rekonstrukci, kousek od metra, má velkou výměru. Polovina takové nemovitosti má svou hodnotu. A mně to přesně vystačí na malý byt.“
Nedávno odešla do důchodu a rychle pochopila, že s dosavadními výdaji už nevystačí. Příjem byl nižší, než čekala, a představa, že by si měla utahovat opasek, ji děsila. V té chvíli si uvědomila, že vlastní polovinu bytu, který po opravách výrazně nabyl na ceně. Rozhodnutí na sebe nenechalo dlouho čekat.
„Koupím si garsonku, pronajmu ji a budu mít pravidelný příjem,“ prohlásila hrdě. „Aspoň si zajistím klidné stáří.“
„To je ale strašně moc peněz,“ namítl Radek. „S takovou částkou jsme nikdy nepočítali.“
„Cena odpovídá realitě,“ odsekla. „Vždyť sami vidíte, jak byt prokoukl.“
„Do toho jsme investovali my. Ty jsi nedala ani korunu,“ neudržel se Radek.
„Nikdo vás nenutil utrácet tolik,“ opáčila chladně. „Teď je díky tomu nemovitost dražší.“
Radek zůstal bez slov, zatímco Veronika tiše poznamenala: „Moje maminka měla pravdu… a já ji neposlouchala.“
„Nevím, kdo měl pravdu,“ uzavřela Dana rázně. „Máte měsíc. Buď můj podíl odkoupíte vy, nebo ho nabídnu jiným.“
„Ještě chvíli a nastěhuje nám sem cizí lidi!“ rozčiloval se Radek, když osaměli. „Copak nechápe, že takovou sumu prostě nemáme?“
Veronika mluvila klidněji, ale v očích měla obavy. „Jediná možnost je vzít si úvěr a její polovinu vyplatit.“
Radek si zoufale promnul obličej. „To nás pěkně dostala. Zadlužit se na roky kvůli vlastní mámě…“
Nakonec jinou cestu nenašli. Vyřídili hypotéku a Daně vyplatili požadovanou částku. Ta si skutečně pořídila menší byt, který začala pronajímat, a brzy si finančně polepšila. Mohla si dovolit nové vybavení, občasnou dovolenou i pomocnici do domácnosti. Byla spokojená – alespoň navenek.
Se synem a Veronikou se však jejich vztahy přerušily. Naposledy se viděli při podpisu smluv. Od té doby ticho. Radek matce nedokázal odpustit a odmítal s ní mluvit. Dana se mu párkrát pokusila dovolat, ale telefon zůstával bez odezvy.
Jednoho odpoledne seděla Dana Vaceková na pohovce ve svém novém bytě a prohlížela si staré rodinné album. Beáta Mareková, kterou si najala na úklid a vaření třikrát týdně, mezitím utírala prach z polic a skříní. V bytě panovalo ticho, přerušované jen šustěním stránek a tlumenými kroky pomocnice.