„Brzy se všechno obrátí k lepšímu,“ dodal tiše.
Nikola k němu zvedla oči. „Jak to myslíš?“ vydechla nechápavě.
Šimon však odpověděl jen potutelným úsměvem. Nato vstal, lehce cinkl lžičkou o sklenku a jeho hlas se rozlehl sálem: „Vážení hosté, prosím na chviličku o pozornost!“
Šum hovoru postupně utichl a desítky pohledů se stočily k novomanželům.
„Rád bych se s vámi podělil o skvělou zprávu,“ pokračoval klidně. „Mým rodičům se nakonec podařilo dorazit na naši svatbu. Každým okamžikem by tu měli být.“
Nikole se na okamžik zastavil dech. O ničem takovém jí přece neřekl! Zaskočeně na manžela hleděla a koutkem oka zachytila, jak Věra Kratochvílová ztuhla a sevřela čelist.
Vtom se dveře do sálu rozlétly. Ve vstupu stanul elegantní pár – vysoký prošedivělý muž v dokonale padnoucím smokingu a štíhlá žena v dlouhé róbě barvy temného vína. Na jejím krku se zaleskl výrazný náhrdelník, při jehož pohledu se Věře doslova rozšířily zorničky.
„Omlouváme se za zdržení,“ pronesla dáma s noblesou, když kráčela k novomanželům. „Představení se nečekaně protáhlo.“
Lehce políbila Šimona na tvář a s vřelým úsměvem se obrátila k Nikole. „Tak tohle je naše snacha! Šimonek o tobě mluví při každé příležitosti. Jmenuji se Michaela Mlynářová a tohle je můj muž, Vlastimil Janeček.“
Muž se galantně uklonil. „Je mi ctí konečně poznat ženu, která si získala srdce našeho syna.“
V místnosti zavládlo napjaté ticho, téměř hmatatelné. Všichni si nově příchozí měřili zvědavými pohledy. Nikola postřehla, jak Hana Tesařová šťouchla Věru do lokte a beze slov artikulovala: „To jsou přece…“
„Dovolte mi představit své rodiče,“ navázal Šimon zřetelně. „Národní umělci a dlouholetí hlavní představitelé činohry…“
Víc už říct nestihl. Sál vybuchl potleskem a překvapeným šumem. Někteří hosté si dokonce stoupli, aby lépe viděli slavnou dvojici.
Nikola přejížděla pohledem z manžela na jeho rodiče a zpět. Tak proto byly jejich návštěvy tak vzácné – věčné zájezdy, premiéry, vystoupení po celé republice i v zahraničí.
Věra zůstala sedět jako opařená. V její tváři se mísilo zděšení, nevěřícnost i cosi, co připomínalo stud. Nikola k ní pocítila nečekaný záblesk soucitu.
Michaela se však s lehkostí usadila na židli vedle novopečené tchyně a přátelsky se na ni obrátila. „Vy budete maminka Nikoly, že? Těší mě. Přiznám se, že jsme byli s Vlastimilem trochu nervózní – přece jen se nám žení jediný syn. Ale když jsme viděli Nikolinu fotografii… Okouzlila nás. A vůbec nezáleží na tom, že nepochází z herecké rodiny.“
Věra se zakuckala vínem a rychle sáhla po ubrousku.
Michaela jako by si ničeho nevšimla a pokračovala klidně dál: „Mimochodem, Šimon se zmínil, že jste měli obavy ohledně jejich bydlení. Prosím vás, nedělejte si starosti. Náš dům je opravdu prostorný, místa je tam víc než dost.“
„Dům?“ vypravila ze sebe Věra ochraptěle. „Myslíte ten… domek na venkově?“
„Ale jistě,“ vstoupil do hovoru Vlastimil Janeček.