„Mami, ty ses úplně zbláznila? Co tady dělá moje bývalá žena v mém domě, aniž bych o tom cokoliv věděl?
A ty se s ní po tom všem ještě stýkáš?“
Natálie Králová pohlédla na svého syna a zůstala stát jako opařená. Takový hněv v jeho očích dosud neviděla. Vždycky mezi nimi panovalo spíš přátelství než klasický vztah matky a syna, a právě proto ji jeho obvinění zabolela dvojnásob.
Nevěděla, jak na Radovana Šimona reagovat. Od chvíle, kdy ji osočil, tápala v nejistotě. Vždyť si spolu vždycky dokázali všechno říct otevřeně. Když jí v osmnácti oznámil, že se chce oženit, byla to právě ona, kdo se ho zastal a nabídl mu podporu. Tehdy věřila, že pokud jsou si lidé blízcí, dokážou překonat všechno. Jenže i ty nejpevnější vztahy se někdy rozpadnou.
Byla na syna nesmírně pyšná, když se dostal na prestižní vysokou školu a studoval bez placení školného. První ročník zvládl bez potíží, a právě když si myslela, že má budoucnost pevně v rukou, přišel s rozhodnutím, které jí vyrazilo dech.
„Mami, doufám, že mě pochopíš a podpoříš,“ začal tehdy vážně Radovan. „Chci, abys to slyšela jako první. S Terezou Konečnou jsme se rozhodli vzít.“
Natálie na něj nevěřícně pohlédla. „Radku, proč takový spěch? Oba jste studenti, čeká vás škola. Proč se v osmnácti hned vázat manželstvím?“
„Protože se milujeme,“ odpověděl pevně. „Chceme být spolu. Prosím tě, zkus to říct tátovi ty. Víš přece, že bychom se pohádali.“
Snažila se mu domluvit, vysvětlovala, že brzký sňatek může přinést víc starostí než radosti, ale její argumenty narážely na zeď. Luboš Fiala, její bývalý manžel a Radovanův otec, reagoval ještě prudčeji.
„To je výsledek tvé výchovy!“ křičel do telefonu. „Místo aby ses chovala jako matka, hrála sis s ním na kamarádku. Nediv se, až ti brzy přinese dítě a ty budeš dělat šťastnou babičku.“
„Uklidni se,“ odsekla Natálie chladně. „Máš novou rodinu, tak se starej o svého mladšího syna. O tvoje rady nestojím.“
Neodpustila si ani poznámku, že kdyby se dřív víc věnoval vlastnímu synovi místo svých známostí, mohl dnes mluvit jinak. Volala mu jen proto, že si to Radovan přál. Sama by s ním komunikaci nejraději vynechala úplně.
Hovor ukončila bez rozloučení. Po rozvodu, který proběhl před čtyřmi lety, se Luboš o syna příliš nezajímal. A teď najednou cítil potřebu moralizovat.
Za dva měsíce proběhla svatba. Radovan a Tereza podepsali oddací list na radnici a s přáteli to oslavili v malé kavárně. Žádná okázalá hostina se nekonala. Terezu vychovali prarodiče a jejich finanční možnosti byly omezené. Ani Natálie si nemohla dovolit velkolepou slavnost.
Rok poté se naplnily obavy, které Natálii od začátku tížily. Bylo zřejmé, že mladí jednali unáhleně, když chtěli svůj vztah tak brzy zpečetit. Kvůli svému věku si nedokázali připustit, že rodina není jen o citech, ale že je vždy také o odpovědnosti, ústupcích a schopnosti hledat společnou řeč.