Tereza se obávala, že kdyby se její studijní neúspěchy donesly k prarodičům, nesli by to velmi těžce.
„Pomoci ti pro mě není problém,“ ujistila ji Natálie Králová klidným hlasem. „Ale domluvíme se, že to zůstane jen mezi námi. A hlavně se o tom nesmí dozvědět Radovan.“
Tereza Konečná přikývla bez váhání.
Začaly se scházet pravidelně dvakrát týdně, vždy v době, kdy byl Radovan Šimon na tréninku ve fitcentru. Učebnice a sešity se rozkládaly po kuchyňském stole, probíraly vzorce, počítaly příklady a postupně mizely mezery v učivu.
Po celé dva měsíce se jim dařilo vše držet v tajnosti. Jenže jednoho dne se Radovan vrátil z tréninku o hodinu dřív.
„Co se tady děje?“ ozval se ode dveří ostrý hlas.
Natálie sebou trhla. Syn stál v předsíni a nechápavě si je měřil pohledem.
„Proč je tady ona?“ vyštěkl.
Tereza zrudla, rychle vstala a začala si sbírat poznámky. „Asi už půjdu…“ zamumlala rozpačitě.
„Radovane, uklidni se a nechovej se jako malý kluk,“ pronesla Natálie pevně, i když cítila, jak se jí rozbušilo srdce.
„Mami, to myslíš vážně? Moje bývalá žena sedí u nás doma a já o tom nemám tušení? Ty se s ní po tom všem ještě stýkáš?“
Natálie se na něj zadívala. Takový hněv v jeho očích ještě nikdy neviděla.
„To, co se mezi vámi stalo, je vaše věc,“ snažila se mluvit smířlivě. „Tereza mě požádala o pomoc jako učitelku chemie. Má potíže ve škole…“
Nedokončila větu. Radovan vybuchl. Začal jí vyčítat zradu a neloajalitu.
„Copak ti nedochází, že jsi za mými zády neměla právo se s ní scházet? To je podraz!“ křičel. „Rozvedli jsme se, a ty ji zveš do našeho domu.“
„Ty si neuvědomuješ jednu věc,“ zvýšila hlas i Natálie. „Vaše osobní spory nejsou mým problémem. Přivedl jsi ji sem ty sám. Chtěl jsi, abych ji přijala, měla ji ráda a chovala se k ní hezky. A teď mám dělat co? Přecházet na druhý chodník, když ji potkám? Dělat, že ji neznám?“
„Tohle bych od tebe nečekal,“ procedil mezi zuby Radovan.
Praštil dveřmi a odešel.
Natálii zaplavila hořkost a slzy jí samy stékaly po tváři. Ještě nikdy s ní syn nemluvil tak povýšeně a tvrdě. Jejich blízký vztah, na který byla vždy hrdá, se během několika minut rozpadl.
Přesto si nepřipadala vinna. Proč by se měla jako dospělá žena řídit náladami dětí, které se dnes berou a zítra rozvádějí?
Čekala na něj až do půlnoci. Nepřišel. Telefon zůstával němý, na zprávy nereagoval.
Ráno už měla skutečný strach. Radovan nikdy dřív takhle demonstrativně neodcházel a nejistota ji sžírala.
Až následující den jí přišla krátká zpráva: je v pořádku, ale domů se vracet nebude.
V práci nebyla schopná soustředit se na výuku. Myšlenkami se stále vracela k hádce. Nikdy předtím mezi nimi nedošlo k tak vážnému konfliktu.
Když se toho večera vracela domů, svírala ji tísnivá předtucha.