Lucie Moravecová sešla dolů s odpadky. Jakmile došla ke kontejnerům, přibrzdil u nich nákladní vůz. Z kabiny vyskočili dva mladí muži, otevřeli korbu a vytáhli z ní staré, ale zachovalé křeslo. Postavili ho stranou a bez dalšího zdržování znovu nasedli a odjeli.
Lucie si kus nábytku pozorně prohlédla.
„Vždyť je vlastně hezké, stačilo by ho jen trochu opravit,“ napadlo ji. „To by byla škoda ho tu nechat.“
S námahou ho tedy vynesla až do bytu.
„Proč sem taháš takové harampádí?“ podivil se její muž Radek Dlouhý, když ji uviděl.
„Podívej se pořádně. Má pěkný tvar. Když ho přečalouníme, budeš v něm sedět a dívat se na televizi,“ usmála se.
Radek pokrčil rameny. „Dobře, zkusíme to.“ Odnesl křeslo do pokoje a pustil se do práce. Začal odstraňovat starý potah, když náhle zvolal: „Lucie, pojď se podívat!“
Přiběhla k němu a zůstala stát jako opařená.
„Radku, je ti dobře?“ dotkla se ho obavně na rameni.
„Zdá se mi, že ano… snad se cítím líp,“ odpověděl překvapeně.
„Tak vstávej, udělala jsem snídani.“
„Hned přijdu.“
Radek se zvedl, opláchl si obličej a posadil se ke stolu. Po chvíli si těžce povzdechl. „Vypadá to, že důchod nám vyplatí až po Novém roce. Pro vnoučata ani nestihneme koupit dárky.“
Lucie si sklesle sedla naproti němu. „Zůstaly mi tři tisíce korun. Musíme s tím vydržet až do konce roku, dnes je už devětadvacátého. A na můj důchod si v lednu ještě půl měsíce počkáme. Jak to zvládneme?“
„Nějak přežijeme. Kup dětem aspoň po jedné hezké čokoládě. I naší dceři, má je ráda. Možná na tom nejsou o nic lépe než my.“
„Dnes stojí slušná čokoláda klidně stovku,“ povzdechla si Lucie. Vstala, zadívala se na malý obrázek svatých v kuchyni a tiše se pomodlila. „Bože, pomoz nám překonat tyhle těžké časy.“
A skutečně to nebylo snadné období. Jejich dcera vychovávala čtyři děti. S manželem pracovali od rána do večera, přesto měli stále hluboko do kapsy. Co mohli prarodiče se svými skromnými příjmy nabídnout?
Pomáhali alespoň tím, že se o vnoučata starali každý den. Druhá babička žila sama, ovdovělá, jen z jednoho důchodu, a navíc ji trápily zdravotní potíže.
Po snídani se Radek s námahou zvedl od stolu a odešel do pokoje. Lucie vyndala z kbelíku pytel s odpadky a zamířila znovu dolů ke kontejnerům.
Venku panovala sváteční nálada, z nebe se tiše snášely drobné vločky. Došla až k popelnicím.
V tu chvíli…