Vendula Pospíšilová a Radek Tesař si po třech letech odříkání konečně mohli oddychnout – splatili poslední splátku hypotéky. Nebyla to ale žádná snadná cesta. Každou korunu obraceli dvakrát a celé období přečkali v bytě tchyně, jejíž povaha by prověřila i svatou trpělivost.
Marcela Brňáková jim přenechala nejmenší pokoj ve svém prostorném čtyřpokojovém bytě. Okna vedla přímo na holou cihlovou zeď, takže o denním světle si mohli nechat jen zdát. Vendula se několikrát pokusila matku přemluvit, aby jim uvolnila světlou ložnici nebo obývací pokoj, ale pokaždé narazila na neoblomné odmítnutí.
V bytě prý nebylo nazbyt ani píď prostoru. Jeden pokoj obývala sama Marcela se svou milovanou kočkou Murkou, další byl vyhrazen vnukovi od starší dcery a obývák sloužil jako reprezentativní místnost pro rodinné posezení u televize.
Místnost, kterou novomanželům přidělila, dříve fungovala jako skladiště nepotřebných věcí. S okázalým povzdechem jim těch pár metrů poskytla, zároveň však důrazně upozornila, že se v pokoji nesmí nic přesouvat ani měnit. Nábytek musel zůstat přesně tam, kde byl.
Manželé tedy žili ve stísněných podmínkách a naučili se mlčet. Stěžovat si nepřipadalo v úvahu – Marcela Brňáková se považovala za velkorysou dobrodějku a jakýkoli náznak nevděku nesla velmi těžce.
O víkendech se Vendula s Radkem snažili z bytu co nejčastěji zmizet. Starší sestra totiž pravidelně přiváděla na návštěvu svého jediného syna. Ten dokázal svým křikem a dupáním překonat i hlučnou společnost dospělých. Bylo mu dovoleno naprosto vše, protože byl zkrátka milovaný vnuk.
„Vydrž, prosím tě,“ konejšila Vendula manžela, když už toho měl plné zuby. „Nemáme našetřeno ani na měsíc dopředu. Kdyby nás požádala, ať se vystěhujeme, jsme bez střechy nad hlavou. Tak se usmívejme a raději přikyvujme. Čeká nás ještě vybavení bytu, nová kuchyň, a ceny letí nahoru každým týdnem.“
Jenže i její trpělivost měla své meze. Jednoho dne zmizela z horní police lednice téměř celá šiška játrového salámu.
Radek tuhle obyčejnou pochoutku miloval od dětství. Často prosil Vendulu, aby mu k večeři osmažila brambory, přidala cibulku a k tomu nakrájela právě tento salám. Shodou okolností ho zrovna přivezli čerstvý do nedalekého obchodu, a tak udělala zásobu.
Jenže Radek nebyl jediný, kdo jeho vůni zbožňoval. Murka ucítila „delikatesu“ na dálku. A Marcela Brňáková neodolala – když nebyl nikdo doma, odkrojila kočce pořádný kus, téměř polovinu.
Večer tak nebylo z čeho vařit. Vendula sebrala odvahu a matku se přímo zeptala, kam salám zmizel.
Odpověď přišla okamžitě a bez špetky lítosti: „Bydlíš pod mou střechou a ještě mi budeš něco vyčítat? Kvůli kousku játrovky pro hladovou kočku budeš dělat takovou scénu?“