Zazvonila tedy a čekala, že se ozve známý pomalý krok. Místo toho se však dveře otevřely a na prahu stála cizí žena. Přeměřila si Vendulu podezíravým pohledem a suše poznamenala, že kdyby chtěla mluvit se sousedy, měla zazvonit dvakrát, protože jí stačí jen jedno zazvonění.
„Se sousedy? Jakými sousedy? A kde je Anna Malířová?“ vyhrkla Vendula, které se náhle sevřel žaludek obavou.
„Ta tady už nějaký čas nebydlí,“ pokrčila rameny neznámá. „Pronajala mi jeden pokoj. Vedle má podnájem nějaký pán, prý tu bývá jen přes týden.“
Vendula ji bez dalšího vysvětlování odstrčila a vstoupila dovnitř. To, co uviděla, ji doslova přimrazilo k podlaze. Na dveřích obou pokojů visely nové zámky. V tu chvíli jí došlo, co se stalo. Anna Malířová jejich vstřícnosti dokonale využila – byt, který si od nich pronajímala za slušnou cenu, rozdělila mezi dva podnájemníky a inkasovala dvojnásobek.
S Radkem jí jí bylo seniorky líto, nechtěli z ní tahat každou korunu jako jiní pronajímatelé. A právě na jejich shovívavost doplatili.
Vendula okamžitě volala Radkovi. Přijel co nejrychleji a pustil se do řešení situace. Do večera byli oba podnájemníci pryč a byt zůstal prázdný. Na Annu Malířovou podali trestní oznámení.
Tři roky dřiny a odříkání konečně přinesly své ovoce – zaplatili poslední splátku hypotéky. Radek bral každou brigádu, která se naskytla, a Vendula si po večerech přivydělávala úklidem v nedaleké kanceláři. Společnými silami dluh umořili a dvoupokojový byt alespoň skromně zrekonstruovali.
Člověk by čekal, že Marcela Brňáková bude mít radost, že jí konečně zůstane celý její prostorný čtyřpokojový byt jen pro sebe. Jenže místo gratulace přišla při večeři s podivnou poznámkou.
„Dluhy se mají splácet,“ pronesla významně.
Vendula nechápala, kam tím míří, a raději mlčela.
„Peníze po vás chtít nebudu, to se nebojte,“ pokračovala Marcela. „Ale ráda bych si na čas vyzkoušela bydlení v novostavbě. Vždycky jsem chtěla žít v moderním domě, jenže z důchodu si nic takového dovolit nemůžu.“
„Mami, vždyť můžeš prodat ten obrovský byt a pořídit si menší v novém projektu. Už jsem ti to říkala tolikrát,“ namítla Vendula.
„Na to jsem už stará, stěhování a papírování nejsou pro mě. Máte přece ideální řešení. Vy zůstaňte tady a já si na měsíc nebo dva přesedlám do vašeho bytu. V okolí už jezdí tramvaj a otevřeli tam i novou polikliniku. Copak byste své mámě nedopřáli takovou maličkost?“
Vendula zůstala jako opařená. Něco takového opravdu nečekala a nedokázala hned odpovědět.
Marcela však na souhlas nečekala. Zvedla se od stolu a začala si balit věci do cestovní tašky.
Když se večer Radek vrátil z práce, Vendula mu tu šokující novinu vyložila.
„To si snad dělá legraci,“ vybuchl. „Copak se úplně zbláznila?“