Od té chvíle měl Radek Malíř oči jen pro jedno. V duchu si přehrával každý Kristýnin dřep i ladný výpad a byl schopný o nich přemýšlet celé hodiny. Zvláštní bylo, že Johana Planýová si ničeho nevšimla. Nezaznamenala, že manžel najednou tráví na chatě mnohem víc času než dřív a že se z jeho „cvičení“ stala téměř posedlost.
Začal jezdit pravidelně a postával u plotu, jako by tam měl službu. Kristýna Rychlýová na něj byla milá, vždy s úsměvem. Zadávala mu nové úkoly, kontrolovala, jak cvičí, a pak spolu někdy obešli jezero nebo si povídali o zdravém jídelníčku a regeneraci.
Kristýna byla odjakživa přívětivá a bezprostřední. Reagovala na jeho komentáře na sociálních sítích, ochotně mu posílala zprávy s tipy na domácí trénink a dokonce mu slíbila, že mu pomůže vybrat běžecké boty. Radek si její vstřícnost vyložil po svém. Byl přesvědčený, že kdyby jí nebyl jako muž sympatický, sotva by mu odepisovala tak ochotně. To, že si drží odstup, mu připadalo logické – věděla přece, že je ženatý. Johana jí jako malé nosila koláče a bonbony, a tak by přece neudělala něco takového, aby jí „přebrala“ manžela. Tak si to Radek vysvětloval. A právě ta zdánlivá nedostupnost ho dráždila ještě víc.
„A kde máte manželku? Proč sem jezdíte sám?“ zeptala se ho jednou Kristýna, jako by mu nahrála na smeč.
„My už spolu v podstatě nejsme,“ zalhal bez mrknutí oka. „Rozvod je jen otázkou času. Takže si s tím hlavu nelámej. Jsem volný a otevřený novému vztahu.“
Podívala se na něj překvapeně, ale nic neřekla. Jen se vymluvila na povinnosti a rychle zmizela doma. Ten večer už ji nezahlédl.
Další víkend se rozhodl přitvrdit. Navrhl jí výpravu na houby. Připravil se, jako by šel na rande – oblékl si tričko s mladistvým potiskem, nasadil kšiltovku půjčenou od synovce, polil se štědrou dávkou kolínské a přijel před její dům naleštěným černým SUV.
„Kristýno, svezl bych tě. Auto má sílu jako býk,“ zahlaholil sebevědomě.
Vyšla rozespalá, v lehké košili, zjevně ji vytáhl z postele.
„Ráda bych, strejdo Radku, ale čekám kamarády,“ odpověděla a promnula si oči.
„Kamarády?“ zopakoval zaskočeně.
„Uděláme si grilování,“ usmála se a protáhla se tak, až se mu zatočila hlava.
„Tak to by se hodilo dát altán do pořádku. Kdo ti nachystá dřevo?“ nabídl se pohotově. Svlékl si značkové tričko a pustil se do práce, jako by šlo o život.
Kristýna jen pokrčila rameny a zmizela uvnitř. Radek mezitím nanosil polena, vyčistil rošt a připravil ohniště. Přesto se své vysněné víly nedočkal. Když bylo hotovo, zůstal stát sám.
O pár hodin později přijela parta mladých lidí – mezi nimi několik kluků, kteří mu okamžitě lezli na nervy. Bez milosti vysypali jeho pracně připravené ohniště a nahradili ho hotovým uhlím.
„Tady někdo experimentoval,“ smáli se.
Radek to sledoval z povzdálí a přemýšlel, jak se dostat mezi ně. Nelíbilo se mu, kolik mladých mužů se kolem Kristýny točí. Nakonec jen stál u plotu a čekal, jako pes na zavolání. Už to chtěl vzdát, když na něj zavolala.
„Strejdo Radku, dáte si špíz?“
„Velmi rád!“ rozzářil se.
„Tak pojďte.“
V duchu jásal. Byl přesvědčený, že si ji získal.
„Můžu vás o něco poprosit?“ nadhodila.
„Pro tebe cokoliv. A klidně mi tykej,“ snažil se o důvěrný tón.
Zvedla obočí a jeden z kluků se uchechtl.
„Potřebovali bychom koupit něco ostřejšího. Nám to neprodají, i když nám je osmnáct. Vypadáme moc mladě. Vám určitě bez řečí.“
Ukázala mu obrázek lahve tvrdého alkoholu.
„Pojedeš se mnou?“ zkusil to.
„To ne,“ zavrtěla hlavou.
Zamrzelo ho to, ale přesto vyrazil do obchodu. Pro ni by prý udělal cokoli.
Když se vrátil, předal tašku s lahvemi a na oplátku dostal talíř masa a kus chleba.
„Děkujeme. A pozdravujte Johanu,“ pronesla Kristýna bez náznaku, že by ho zvala mezi ostatní.
Postál chvíli rozpačitě, pak odešel. Maso bylo tuhé a připálené. A ona ještě chladnější než předtím.
Cestou domů v něm uzrálo rozhodnutí. Rozvede se. Aby Kristýna neměla pochybnosti o jeho vážných úmyslech.
Je chytrá, všechno pochopila, utvrzoval se. Určitě ke mně něco cítí, jen nechce být „ta druhá“. Taková holka si zaslouží svatbu.
Jenže rozhovor s Johanou stále odkládal. Nenašel odvahu. Místo toho znovu jel za Kristýnou – a opět narazil na její rezervovanost.
A pak si jednoho rána všiml, že v okně jejich domu stojí Johana.
Jeho podivné chování a chlad v ložnici v ní začaly hlodat pochybnosti. Když se probudila a zjistila, že už v šest ráno je polovina postele prázdná a manžel nikde, poprvé ji napadlo, že za tím vším bude něco víc než jen náhlé nadšení pro zdravý životní styl.