Poděkoval Ireně Petříčekové za otevřenost a doprovodil ji ke dveřím. Když za ní kancelář utichla, zůstal stát u stolu a cítil, jak v něm narůstá rozhořčení nad tím, jak krutě umí být svět nespravedlivý k těm nejslabším.
Po krátkém váhání se rozhodl, že nezůstane stranou. Sáhl do peněženky, vyndal veškerou hotovost, kterou měl u sebe, a vyšel na chodbu. V zadní části budovy zahlédl Nelu Benešovou spolu s Irenou, jak uklízejí rozlehlý sál. Práce tam bylo víc než dost a bylo jasné, že se zdrží ještě dlouho.
Nenápadně zamířil do malé úklidové místnosti. Jeho pohled okamžitě přitáhla Nelina kabelka odložená na židli. Opatrně ji otevřel a nahmatal peněženku. Chtěl do ní tiše vložit peníze, aby jí alespoň trochu ulehčil – třeba aby si mohla koupit něco na sebe. Kdyby jí částku nabídl přímo, nejspíš by ji uvedl do rozpaků.
Už vytahoval bankovky, když mu zrak padl na něco, co mu doslova vyrazilo dech. V přihrádce ležel zlatý křížek na tenkém řetízku. Byl si jistý, že se neplete. Ten přívěsek znal až příliš dobře.
Takový šperk nemohl být náhodou v majetku cizí dívky.
Ten kříž patřil kdysi jeho otci.
Vzpomínky, které se snažil léta držet pod pokličkou, se náhle prodraly na povrch s nečekanou silou.
Bylo mu tehdy deset. Maminka náhle vážně onemocněla a její stav se zhoršoval den ode dne. Otec Radek Moudrý ji vozil po lékařích, sháněl vyšetření, hledal pomoc, kde se dalo, ale žádná léčba nepřinášela skutečnou naději. Matěj jen tiše přihlížel a cítil bezmoc, kterou si dítě nedokáže vysvětlit.
Jednoho rána se zdálo, že je mamince lépe. Dokonce vstala a připravila snídani. V Matějovi se probudila jiskřička naděje, že se všechno obrátí k lepšímu. Jenže než stačili odejít z domu, zbledla, zapotácela se a zhroutila se na podlahu.
Otec ji bez váhání zvedl do náruče. „Rychle do auta, jedeme do nemocnice!“ zvolal.
Matěj seděl vzadu a svíral její chladnou ruku, zatímco se mu po tvářích tiše kutálely slzy. Otec šlapal na plyn víc, než bylo rozumné, a ostatní řidiči uhýbali z cesty. Do města zbývalo jen pár kilometrů, když při předjíždění došlo k neštěstí.
Radek byl přesvědčený, že manévr stihne. Řidička v protisměru však zřejmě zpanikařila, strhla volant a její vůz vyjel ze silnice. Nepřímo ji donutil k prudkému manévru. Auto skončilo převrácené v příkopu.
„Sakra!“ vykřikl otec a prudce zabrzdil.
Otočil vůz a přejel k havarovanému autu. Matěj si přes prasklé čelní sklo všiml malé holčičky, mohlo jí být šest let. Na sedadle řidiče seděla žena, z obličeje jí tekla krev. Dívka vypadala otřeseně, ale téměř nezraněná. Žena na tom byla mnohem hůř.
Otec ji vytáhl z auta a zůstal nad ní stát. Jedna strana její tváře byla zalitá krví, druhá podivně klidná. Náhle sevřela v ruce řetízek na jeho krku a zachraptěla:
„Prosím… postarejte se o mou dceru.“
Radek se vytrhl. „Nemůžu!“ vykřikl zoufale. „Moje žena umírá!“
Vrátil se do auta a prudce se rozjel. Matěj mezi vzlyky opakoval, že by měli zavolat pomoc, že se určitě někdo zastaví, ale oni musejí do nemocnice co nejrychleji.
Všiml si tehdy, že z otcova krku visí už jen přetržený konec řetízku. Křížek zmizel.
Zbytek cesty byl nekonečný. V hlavě si představoval, co se asi stalo té ženě a její dceři.
Když dorazili do nemocnice, bylo už pozdě. Lékař jim oznámil, že mamince selhalo srdce.
Od toho dne se jejich svět rozdělil na dobu předtím a potom. A teď, když držel v ruce onen křížek, jako by se minulost znovu uzavírala do bolestivého kruhu.