Nela sklopila oči a lehce pokrčila rameny. „Teď to zkrátka nejde. Maminka vážně onemocněla.“
Matěj zbystřil. „Co se jí stalo?“
Chvíli hledala slova. „Před lety jsme měly autonehodu. Odnesla to její páteř,“ vysvětlovala tiše. „Nejdřív ji záda bolela jen po delší chůzi nebo když dlouho stála. Teď je bolest stálá. Lékaři si s tím nevědí rady a specializované pracoviště si nemůžeme dovolit. Snažím se našetřit, jak to jde. Kromě práce tady hlídám po nocích jeden objekt a ještě uklízím domy. Není to moc, ale každá koruna se počítá.“
Matěj přešel k oknu a zadíval se ven. Myšlenky mu vířily hlavou. „Takže ta nehoda vlastně všechno změnila?“ pronesl zamyšleně.
„Dá se to tak říct,“ přikývla.
Vrátil se ke stolu, když vtom mu zavibroval telefon. Na displeji se objevilo jméno otce. „Promiňte,“ omluvil se a hovor přijal.
Hlas Radka Moudrého zněl nezvykle napjatě. „Matěji, právě jsem s ní mluvil. Proběhlo to klidně. Zařídil jsem její přijetí do naší kliniky. Postarají se o ni ti nejlepší specialisté. Je to statečná žena… a nemám pocit, že by v sobě nosila zášť. Všechno ti vysvětlím osobně.“
Matěj pomalu spustil telefon a podíval se na Nelu. V očích mu poprvé po dlouhé době zasvítila úleva. „Chci vám opravdu pomoct,“ řekl pevně. „Postarám se o to, abyste mohla pokračovat ve studiu, a finančně vás podpořím.“
„To nemůžu přijmout. Maminka—“ začala namítat.
„Vaše maminka už je na cestě do špičkové kliniky. Můj otec to zařídil,“ přerušil ji jemně.
Zůstala na něj nevěřícně hledět. „Proč by to dělal?“
Matěj si přejel dlaněmi po tváři. „Je něco, co musíte vědět. V tom autě, které vás tehdy předjíždělo, jsem seděl já. Řídil táta. Na zadním sedadle ležela moje maminka – byla v bezvědomí a bojovala o život. Spěchali jsme do nemocnice.“
Nela mlčky vstřebávala jeho slova. „Proto jste nezastavili?“
„Ano. Otec tehdy jednal ve zmatku. Neomlouvá ho to. Ale dovolte nám alespoň teď udělat správnou věc. Udělám všechno pro to, aby se váš život obrátil k lepšímu,“ dodal zastřeným hlasem.
Dlouho spolu mluvili o možnostech – o léčbě, studiu, práci. Když pak Nela stála u dveří, ještě se otočila.
„Celé roky vás to muselo tížit,“ řekla klidně. „Možná se vašemu otci konečně uleví. Maminka tehdy neměla za volantem zkušenosti. Řidičák sice měla, ale téměř nejezdila. Ten den jí někdo zavolal a tvrdil, že táta má poměr. Byla rozrušená, sedla do auta a já jela s ní. Kdybyste ji nevylekali vy, mohl to být někdo jiný.“ Potom tiše odešla.
Matěj zůstal stát uprostřed kanceláře. Měl pocit, jako by z něj po letech spadl těžký kámen. Poprvé se mu dýchalo volně.
O půl roku později zaklepal na dveře otcovy pracovny.
„Tati, musíme si promluvit.“
Radek Moudrý zvedl hlavu s obavami. „Co se děje tentokrát?“
Matěj se usmál. „Tentokrát dobré zprávy. Chystám se oženit. Jakmile Nela Benešová dokončí semestr, podáme žádost na matriku.“
Svatba byla radostná a hlučná. Dorazili téměř všichni kolegové v čele s Irenou Petříčekovou. Neleina maminka po náročné rehabilitaci přišla po svých a dokonce si na chvíli zatančila s novomanželem.
Ty, které jí kdysi nepřály, sotva nacházely odvahu pohlédnout Nele Benešové a jejímu muži do očí, když jim přály štěstí.
A Matěj věděl, že minulost už nad nimi nemá moc.