A právě teď, když svíral v dlani nalezený křížek, měl pocit, jako by se kruh po letech znovu uzavíral a minulost si ho neúprosně našla.
S otcem o onom osudném dni nikdy otevřeně nemluvili. To téma mezi nimi viselo ve vzduchu jako něco zakázaného. Matěj Blažek se kdysi pokoušel dohledat jakoukoli zmínku o nehodě – pročítal staré články, projížděl archivy, pátral na internetu. Marně. Jako by se celá událost propadla do prázdna.
Uplynulo dvacet let. Jeho otec, Radek Moudrý, už dávno opustil podnikání. Cestoval, trávil čas mimo domov a pravidelně chodíval na hřbitov za svou ženou. Přestože měl příležitost začít znovu po boku jiné ženy, nikdy to neudělal.
Matěj si mezitím vybudoval jméno. V městě byl známý jako schopný a rozhodný podnikatel. Naučil se působit sebejistě a nedotknutelně, a především se snažil vytěsnit vše, co bolelo.
„Promiňte… co tu vlastně děláte?“
Z myšlenek ho vytrhl ženský hlas. Prudce se otočil. Ve dveřích stála Nela Benešová. Teprve v tu chvíli si uvědomil, jak podivně musí působit – s cizí peněženkou v ruce.
„Omlouvám se, Nelo,“ vydechl rozpačitě. „Možná to bude znít zvláštně, ale chtěl jsem vám dát mimořádnou odměnu a nevěděl jsem, jak to udělat nenápadněji.“ Podal jí bankovky, rychle se omluvil a bez dalšího vysvětlování opustil sklad.
Doma přešlapoval několik hodin, než v sobě našel odvahu.
„Tati, potřebuju si s tebou promluvit,“ pronesl nakonec a posadil se vedle něj.
Radek Moudrý zvedl obočí. „Co je? Neříkej, že se chceš ženit.“
„O to nejde. Vzpomínáš si na den, kdy jsme vezli mámu do nemocnice? A na tu nehodu po cestě?“
Otcova tvář potemněla. „Myslel jsem, že si to nepamatuješ.“
„Pamatuju. A až moc dobře. Nezastavili jsme. V tom druhém autě byli lidé… a máma mezitím umírala.“
„Neměli jsme na výběr,“ odpověděl tiše.
„Ani jsme nezavolali záchranku,“ namítl Matěj. „Ta dívka z toho auta u mě teď pracuje. Měli bychom jim pomoct.“
Otec se zvedl a několikrát přešel pokoj. „A jak víš, že je to opravdu ona?“
Matěj mu převyprávěl vše, co se ten den stalo.
Radek si povzdechl. „Myslíš, že jsem na to zapomněl? Ta žena byla vážně zraněná. Tehdy to vypadalo beznadějně.“
„Přežila. Ale zůstala na vozíku. Její dcera se o ni stará, je jí teprve devatenáct. Tati, můžeme něco udělat.“
Otec se na něj zadíval přísně. „Ať je na tom jakkoli, odpovědnost neneseme. Ta řidička nezvládla řízení sama. My jsme se jejich auta ani nedotkli.“
„Možná právně ne,“ odvětil Matěj pevně, „ale morálně? Máme šanci napravit aspoň část toho, co se stalo. Chceš, aby nás někdo celý život proklínal? Vždycky jsem tě obdivoval. Myslel jsem si, že jsi silný člověk. Dnes mě ale mrzí víc než tehdy, že odmítáš něco změnit.“
Pak odešel. Tíha, která mu sevřela hruď, byla silnější než kdy dřív. Muž, k němuž vzhlížel, mu náhle připadal cizí.
Když Nela vstoupila do jeho kanceláře, uvědomil si, že se na ni dívá jinak než dřív. Byla půvabná, přirozeně elegantní – a závist kolegyň mu najednou dávala smysl.
„Posaďte se, Nelo,“ vyzval ji klidně. „Rád bych si s vámi o něčem promluvil. Bude to delší.“
Znejistěla. „Udělala jsem něco špatně?“
„Vůbec ne,“ ujistil ji a postavil před ni šálek kávy, zatímco se sám usadil naproti. „Spíš naopak. Jen bych se vás chtěl na něco zeptat. Proč jste vlastně nepokračovala ve studiu?“