Stanislava si svého zetě změřila starostlivým pohledem. Přijel jako obvykle něco opravit, ale dnes působil roztržitěji než jindy.
„Ale nic vážného… Jen nad něčím přemýšlím,“ vyhnul se její zvědavosti Radim Kratochvíl a rozpačitě se usmál.
„A o čem? Třeba s tím budu umět pomoct,“ pobídla ho laskavě.
„Obávám se, že tentokrát sotva,“ povzdechl si.
„Tak to aspoň zkus říct.“
Radim si promnul čelo. „Ozval se mi bývalý spolužák. Dalibor Tichý. Nebyli jsme vyloženě nejlepší kamarádi, ale vycházeli jsme spolu dobře. A teď tu chce otevřít restauraci. Nabídl mi místo šéfkuchaře.“
Stanislava se rozzářila. „To je přece skvělá příležitost!“
„Je… jenže má to háček,“ pokračoval vážně. „Když do podniku vložím vlastní peníze, můžu být i spolumajitelem. Byla by to jistota – nikdo by mě nemohl jen tak vyšoupnout. Jenže kde ty peníze vzít?“
„O jaké částce mluvíš?“
„Aspoň tři sta tisíc. Sto mám našetřeno, ale zbytek… Do půjčky se mi nechce.“
Stanislava rozhodně zavrtěla hlavou. „Na úvěr ani nemysli. Peníze ti dám já. Vrátíš mi je, až to půjde.“
Radim zaskočeně vzhlédl. „To nemůžu přijmout. Ty jsi přece šetřila pro Matyáše, na prázdniny u moře.“
„O to se nestarej,“ odmítla jeho námitky. „Brzy budeš vydělávat víc než dost a synovi všechno dopřeješ sám.“
A tak se také stalo. Začátky byly náročné, stálo je to spoustu sil i bezesných nocí, ale restaurace nakonec otevřela své dveře. Brzy se o ní začalo mluvit po celém městě. Hosté si předávali doporučení a mnozí přicházeli právě kvůli Radimově kuchyni. Jeho jídla si získala pověst výjimečných.
Dluh Stanislavě splatil do poslední koruny. A když se mu začalo dařit, přemluvil Renátu Holubovou, aby mu dovolila vzít Matyáše k moři. Samozřejmě s nimi jela i babička. Strávili spolu krásné dny plné smíchu a pohody.
Poslední večer však seděl sedmiletý Matyáš na posteli a tiše řekl: „Mně se domů nechce. Nemohl bych zůstat u tebe, tati? Nebo u babičky?“
Stanislava zpozorněla. „Děje se tam něco? Ubližuje ti někdo?“
Chlapec rychle zavrtěl hlavou. „Ne… jen si mě nikdo moc nevšímá. Igor má v práci problémy, s mámou se pořád hádají a já musím být zavřený v pokoji, aby byl klid.“
Radim si k němu přisedl. „Dospělí někdy řeší těžké věci. Maminka chce, abys byl s ní, a to je teď nejdůležitější. Až budeš větší, můžeš se rozhodnout sám. Ale kdyby se ti někdo snažil ubližovat, hned mi to řekneš.“
Matyáš jen tiše přikývl.
Půl roku poté přijela Renáta nečekaně do města i se synem. Radim se Stanislavou je přivítali společně.
„To je dobře, že jste oba doma,“ prohlásila Renáta a poslala Matyáše ven na hřiště. „Radime, slyšela jsem, že se ti podnikání daří.“
„Nestěžuji si,“ odpověděl opatrně a vyměnil si se Stanislavou krátký pohled. „Proč se ptáš?“
„Igor má teď potíže ve firmě. Není to jednoduché období.“
Radim si povzdechl. „Platím snad málo? Když potřebuješ něco navíc, vždycky ti pošlu.“
„To ano,“ přikývla. „Ale nejde jen o peníze. Matyáš potřebuje mužský vzor a pevnou ruku, někoho, kdo se mu bude opravdu věnovat.“