Kateřina Urbanová byla zrovna v samoobsluze, když jí zazvonil telefon. Na displeji se objevilo číslo sousedky.
„Kateřino, dobrý den. U vašich dveří postává nějaká paní, hlasitě se dožaduje otevření. Tvrdí, že přijela na návštěvu, ale nikdo jí neotvírá.“
„Dobrý den, paní Libuše Konečná. My ale žádnou návštěvu nečekáme, to je zvláštní. Buďte tak hodná a vyřiďte jí, že jsem na cestě domů.“
Cestou si lámala hlavu, kdo by to mohl být. K nim přece skoro nikdo nejezdil, a pokud ano, vždycky se to domlouvalo předem. Neohlášené návštěvy k nim jednoduše nepatřily.
Když vystoupila z výtahu a s nákupními taškami došla ke dveřím bytu, spatřila tam cizí ženu kolem šedesátky. Byla menší, při těle, oblečená do pestrých šatů. Vedle ní postával vysoký, hubený mladík s brýlemi. U jejich nohou ležela objemná cestovní taška.
„Dobrý den… jdete k nám?“ zeptala se opatrně Kateřina.
„To je tedy přivítání! Ano, jdeme za vámi. Radmila Benešová nám dala adresu a říkala, že Kryštof pomůže tomu mému popletovi,“ mávla rukou směrem k chlapci.
„Radmila Benešová mi o ničem neříkala.“
„Kryštofovi určitě ano. Je to přece její syn. A ty jsi jeho žena, ne?“
„My tu spolu bydlíme,“ odpověděla zdrženlivě Kateřina a odemkla. „Tak pojďte dál.“
Žena postrčila vnuka do předsíně a sama vstoupila za ním. Kateřina byla v rozpacích. Kryštof byl ještě v práci a ona netušila, jak si s nečekanými hosty poradí.
„Jmenuji se Stanislava Králová, ale říkej mi klidně teta Stáňa. Jsem Kryštofova kmotra. A tohle je můj vnuk Tadeáš Šimon. Ty budeš Kateřina, že? Radmila o vás často mluví. Mrzí ji, že jste ji nepozvali na svatbu. Jak jste to mohli udělat vlastní matce?“
„My žádnou svatbu neměli,“ vysvětlila klidně Kateřina. „Jen jsme se vzali na úřadě, bez hostů.“
„No tohle… za nás by tohle neprošlo. A kde máte toaletu?“
Kateřina jí ukázala cestu a sama odešla do kuchyně vybalit nákup. Mladík seděl tiše na kraji židle, zjevně nesvůj.
„Omlouvám se,“ pronesl potichu. „Babička říkala, že o nás víte a čekáte nás.“
„To tedy nevím, jak k tomu došlo,“ povzdechla si.
Nevěděla, jak se k nim chovat. Nakonec vyšla na balkon a vytočila manželovo číslo.
„Kryštofe, představ si, přijela sem nějaká teta Stáňa s vnukem. Tvrdí, že je tvoje kmotra.“