Kryštof se na ni zdvořile usmál, ale v očích měl odstup. „Promiňte, ale opravdu si vás nevybavuji. Volal jsem mamince – přiznala se, že mi o vaší návštěvě schválně nic neřekla. Chtěla překvapení. To se jí tedy povedlo. Jenže já vašemu vnukovi s prací nepomohu. Do firmy přijímáme lidi s praxí a potřebným vzděláním.“
Tadeáš rozpačitě pokrčil rameny. „Já o tom vůbec nevěděl, nezlobte se. Přijel jsem si hledat místo jako kuchař. Babička říkala, že byste mi mohl pomoct. Babi, asi bychom měli jít…“
„A kam bys chodil?“ ohradila se Stanislava Králová. „Venku je noc. Přespíme tady a ráno se uvidí. Mají přece dva pokoje, nějak se srovnáme. Kmotra nás snad nevyhodí. A Kateřina chtěla zrovna vařit pilaf…“
Do hovoru vstoupila Kateřina Urbanová klidným, ale pevným hlasem. „Navrhuji jiné řešení. Dáte si s námi večeři a potom vám zařídím ubytování v domě. Několik bytů se tu pronajímá na noc. U nás to bohužel nepůjde – ložnice je naše a pohovka v obýváku se nedá rozložit.“
„A kolik takové přespání stojí?“ znejistěla starší žena. „Snad to nebude moc. S dalšími výdaji jsem nepočítala. Musím se vrátit domů a Tadeáš bude potřebovat peníze tady.“
„Je to přijatelné,“ ujistil ji Kryštof. „Zaplatíme to my. Ale jen na jednu noc. Upřímně, Radmila Benešová to s vámi neměla řešit za našimi zády.“
„Když dovolíte, připravím ten pilaf já,“ ozval se náhle Tadeáš. „Vařím ho často a myslím, že se mi daří. Vy si zatím odpočinete. Po večeři odejdeme.“
Kateřina souhlasila bez váhání. Vaření nikdy neměla v lásce, a když se nabídl vyučený kuchař, proč toho nevyužít. Předala mu suroviny a s Kryštofem odešli do obýváku. Z kuchyně se brzy začala linout vůně koření a osmažené cibule.
Stanislava si mezitím povzdechla: „Kryštůfku, neber si to zle. Jsme prostí lidé z vesnice, u nás se dveře nezavírají. Radmila tě vždycky vychvalovala – prý jsi chytrý, jen už domů moc nejezdíš, město tě pohltilo. Často si voláme a posíláme si zprávy přes WhatsApp.“
„Je to celé nešťastné,“ přikývl Kryštof. „Máma takové věci neměla rozhodovat potají. Ale vnuk se mi zdá slušný.“
„To ano,“ povzdechla si žena tiše. „Jen to s ním nemá lehké…“
Z kuchyně zazvonila poklička o hranu hrnce a vůně zesílila natolik, že všem připomněla, jaký mají hlad.