Tadeáš Šimon mezitím dokončil plov a s lehkou nejistotou vykoukl z kuchyně. „Už je hotovo,“ oznámil tiše a pozval všechny ke stolu. Kateřina Urbanová nachystala talíře, na misku vyskládala nakládané okurky, nakrájela čerstvý chléb a společně se pustili do večeře.
Jídlo všechny příjemně překvapilo. Rýže byla sypká, maso měkké a koření vyvážené tak, že se chutě krásně propojily.
„Tadeáši, tohle je výborné,“ uznale pokýval hlavou Kryštof Horák. „Máš na to skutečný cit.“
Mladík zrudl až po uši. „Jen jsem zkoušel, co jsem se naučil…“ zamumlal rozpačitě.
Kryštof se na chvíli zamyslel, pak sáhl po telefonu. „Počkej, něco mě napadlo. Kamarád provozuje restauraci s orientální kuchyní. Zkusím se ho zeptat, jestli nehledají posilu.“ Odešel do vedlejší místnosti a po několika minutách se vrátil s úsměvem. „Máš štěstí. Shánějí pomocníka do kuchyně. A prý by ti dokázali zařídit i ubytování na jejich zaměstnanecké ubytovně.“
Tadeášovi se rozzářily oči. „To myslíte vážně? Děkuju, já… já ani nevím, co říct.“
Po večeři odvezla Kateřina Stanislavu Královou i s vnukem do pronajatého bytu. Předem zavolala majitelce a naštěstí byl byt právě volný. Druhý den Kryštof mladíka osobně přivedl do restaurace a představil ho svému známému. Ten si Tadeáše rychle oblíbil a slíbil, že mu dá šanci i potřebné vedení.
Stanislavu pak Kryštof odvezl na nádraží. Odjížděla klidnější, než přijela. On si teprve tehdy naplno oddechl. Nečekané návštěvy obvykle člověka vyvedou z míry, ale tentokrát mu bylo chlapce upřímně líto.
Večer zavolal matce. „Mami, prosím tě, už k nám nikoho neposílej bez domluvy. Taková překvapení mi nejsou příjemná.“
„Stanislava mi volala,“ odpověděla Radmila Benešová. „Vyprávěla, jak jste se o ně postarali. Byla dojatá. Nezklamal jsi mě.“
„Možná ne,“ povzdechl si, „ale ty jsi zklamala mě. Hosté mají přicházet s radostí, ne jako závazek. Nemůžu zachraňovat každého. Tadeáš je výjimka.“
Matka nakonec ustoupila a slíbila, že už nic podobného nezařídí. A slib dodržela.
Tadeáš se v práci osvědčil. Učil se rychle, zůstával déle, než musel, a časem se vypracoval až na šéfkuchaře. Občas do jeho restaurace Kryštof s Kateřinou zašli na večeři. Tadeáš je pokaždé přivítal s úsměvem a trval na tom, že účet jde za ním – jako tiché poděkování za šanci, která mu změnila život.