„A když jsi byla na mateřské, kdo tě živil? Můj syn!“ rozkřikovala se Růžena Petříčeková tak hlasitě, až jí přeskakoval hlas. „To, že sis usmyslela, že si auto dělit nebudeš, budiž, aspoň v tom máš rozum. Ale trvám na tom, abys převzala splácení úvěru, který si Ondřej na to auto vzal. Už tak do tebe za těch deset let manželství nasypal hromadu peněz! A kolikrát jsem vám pomáhala já? Vzpomeň si, s čím jsi k nám přišla. Neměla jsi vůbec nic! Jen díky mému synovi ses někam dostala!“
Rozpad manželství byl pro Kateřinu Malířovou šokem. Ne snad samotný rozvod – ten už nějakou dobu visel ve vzduchu – ale především postoj její tchyně ji vyvedl z rovnováhy. Celých deset let byla přesvědčená, že má na Růženu Petříčekovou štěstí.
Matka Ondřeje Planého se jim do vztahu nepletla, neudělovala nevyžádané rady ani Kateřinu nepoučovala, jak má žít. Vystupovala zdrženlivě a s noblesou. Jenže ve chvíli, kdy se dozvěděla, že se její syn s Kateřinou rozcházejí, jako by spadla opona. Podle ní nesla vinu výhradně snacha. Byla to přece Kateřina, kdo s rozvodem přišel jako první.
S Ondřejem se poznali už na střední škole. Do jeho třídy přestoupila v pololetí desátého ročníku, protože jejího otce, armádního důstojníka, převelili z uzavřeného vojenského prostoru do běžného města.
Ondřej měl pověst rebela a téměř každá spolužačka po něm pokukovala. On si však vybral novou dívku, která do kolektivu přišla uprostřed roku.
Chodili spolu bezmála pět let. Společnou domácnost začali budovat ještě během studia na vysoké škole, v předposledním ročníku. Ondřej představil Kateřinu své matce hned na začátku vztahu a Růžena ji tehdy přijala s překvapivou srdečností.
Rodiče Kateřiny darovali novomanželům k svatbě byt. Malý, jednopokojový, bez zařízení a jen v základním stavu, ale vlastní.
Růžena Petříčeková se před příbuznými a hosty zavázala, že zaplatí kompletní rekonstrukci i vybavení, aby mladí nezačínali od nuly. A své slovo dodržela. Tři dny po svatbě přišla za synem do pronajatého bytu, kde dočasně bydleli, a podala Kateřině silnou obálku.
„Tohle vám pokryje všechno potřebné,“ pronesla tehdy.
Nikdy Kateřině neurčovala, jak má vychovávat děti. Kdykoli bylo třeba, ochotně pohlídala vnoučata a brala si je k sobě. O to víc Kateřinu zasáhlo, když pochopila, co si o ní tchyně ve skutečnosti myslí. Netušila, že v ní Růžena může chovat takovou zášť.
Napětí mezi manželi se začalo objevovat přibližně před půl rokem. Kateřina si všimla, že ji Ondřejova přítomnost začíná vyčerpávat, a ten podivný pocit si zatím nedokázala nijak rozumně vysvětlit.