„Tak dost! Už to nevydržím!“ vykřikla Vendula Rychlá a probodávala manžela nenávistným pohledem. „S tebou už pod jednou střechou nezůstanu ani den!“
Ondřej Kratochvíl si jen pohrdavě odfrkl. „Prosím tě, tím mě chceš vystrašit? Já se na tebe taky nemůžu ani podívat.“
„Takže rozvod?“ vyštěkla.
„Rozvod!“ odsekl tvrdě. „Hned zítra podám žádost.“
Společně prožili dvacet let. Vychovali syna, který už byl téměř dospělý. Zázraky se nekonaly, milionáři se z nich nestali, ale dokázali si vlastní pílí pořídit byt, auto i malou chatu za městem. Na všechno si vydělali sami, bez cizí pomoci.
První roky jejich manželství působily téměř idylicky. Začínali od nuly, bez finanční jistoty i bez podpory rodiny, přesto je těžkosti spíše stmelovaly. Drželi při sobě, plánovali budoucnost a jeden druhému byl oporou. Když přišly problémy, řešili je společně.
O citech příliš nemluvili, nebylo to potřeba. Láska byla patrná z každodenních drobností. Ondřej Kratochvíl se staral o rodinu, pomáhal doma, snažil se, aby jim nic nechybělo. Vendula si svého muže vážila, vedla domácnost s přehledem a často si v duchu říkala, že měla při výběru partnera šťastnou ruku.
Zlom nastal zhruba po deseti letech soužití.
Ne náhle, spíš tiše a nenápadně.
Ondřej změnil zaměstnání a s novou pozicí přišly i časté a dlouhé služební cesty. Někdy býval pryč i několik týdnů v kuse.
Vendula mu důvěřovala. Sama by ho nikdy nezradila. Přesto se jí občas do mysli vplížila neodbytná myšlenka: „Je tam opravdu pořád sám?“ Lekala se sama sebe, že ji něco takového vůbec napadlo.
Jednou se s těmito pochybnostmi svěřila kamarádce. Ta se však rozesmála.
„Vendulo, ty mě vážně překvapuješ. Myslíš si, že je tam měsíc bez ženské společnosti? Nejsi přece naivní.“
Vendula se snažila manžela bránit, ale kamarádka byla neoblomná. Nakonec jí poradila: „Jestli máš pochybnosti, tak si to ověř.“
„A jak asi?“ nechápala Vendula.
„Jednoduše. On odjede a ty se tam po týdnu objevíš bez ohlášení. Uvidíš na vlastní oči.“
Vendula chvíli mlčela, pak zavrtěla hlavou. „To ne. Co když si všechno jen namlouvám? Urazil by se. Myslel by si, že mu nevěřím.“
„Ať se klidně urazí. Aspoň budeš znát pravdu,“ prohlásila kamarádka sebejistě. „A já si myslím, že by tě moc nepotěšila.“
Vendula však její radu odmítla. Manžela kontrolovat nejela.
Ani ve snu by ji tehdy nenapadlo, že právě tento rozhovor spustí řetězec událostí, který jejich vztah začne rozkládat přímo před očima.
Kamarádka totiž doma převyprávěla celé Vendulino svěřování svému muži – a notně si přitom přisadila. Ten, ať už z pocitu mužské loajality nebo z obyčejné nerozvážnosti, vše bez váhání vyklopil Ondřejovi.
Ondřej Kratochvíl si místo otevřeného rozhovoru zvolil ticho. Uvnitř ho to ale pálilo. Tak ona mu nevěří? Probírá ho s přítelkyněmi? A dokonce uvažovala o tom, že ho bude sledovat? Dobrá tedy… uvidí se.
Nejvíc ho však začalo sžírat podezření, které se mu usadilo hluboko v mysli a odmítalo ho opustit.