To podezření se mu zavrtalo pod kůži čím dál hlouběji: jestli si o něm Vendula Rychlá myslí něco takového, pak na tom sama nebude o nic lépe…
Z několika neuvážených vět a cizího vměšování tak mezi nimi vyrostla neviditelná zeď. Nenápadná prasklina, která se zpočátku zdála bezvýznamná, se začala pomalu rozšiřovat.
Nejhorší bylo, že si toho oba dlouho vůbec nevšimli.
Nikdy se jim nepodařilo přistihnout toho druhého při nevěře. Jenže na tom už vlastně nezáleželo. Každé slovo, každý pohled i obyčejné gesto začali vykládat tím nejhorším možným způsobem. V běžných větách slyšeli výčitky, v tichu pohrdání. Za vším tušili lež, podraz nebo skrytou nenávist.
Vendula si nemohla nevšimnout, že se k ní Ondřej Kratochvíl chová jinak než dřív. Ochladl, uzavřel se do sebe, odpovídal stručně. Vysvětlení si našla jediné: už mě nemiluje.
A Ondřej uvažoval úplně stejně o ní.
Zatímco ona se snažila držet emoce na uzdě a nedávat jim průchod, on zvolil únik. Začal pít.
Domů se vracel stále častěji podnapilý. Jeho tón byl hrubší, podrážděný. Nakonec přestal Vendule dávat výplatu, jako to dělával roky. Dokonce zapomněl i na výročí svatby, které si každý rok připomínali alespoň malou večeří.
Když mu to Vendula opatrně připomněla, nedočkala se omluvy. Místo toho si vyslechla, že ženská má vědět, kde je její místo, a že on si bude dělat, co uzná za vhodné. Že mu do toho nemá co mluvit.
Vendula zatínala zuby a čekala, že je to jen přechodné období. Že se to přežene.
Jenže nepřešlo nic. Tenhle zlý sen trval roky.
A s každým dalším měsícem byla atmosféra doma tíživější. Nahromadily se desítky křivd, padla slova, která už nešlo vzít zpátky. Jednou dokonce nechybělo mnoho a došlo i na fyzické napadení.
Definitivní zlom přišel na Venduliny narozeniny. Ondřej si na ně nejenže nevzpomněl, ale dorazil téměř o půlnoci, opilý tak, že sotva stál. Když před sebou uviděl manželku, která na něj hleděla s odporem a vyčerpáním, jen se ušklíbl, odstrčil ji stranou a potácejíc se zamířil do ložnice. Oblečený, jak přišel, sebou praštil na postel a okamžitě usnul.
Ráno mu Vendula klidně oznámila, že takhle už dál žít nedokáže. K jejímu překvapení souhlasil bez odporu. Dokonce se zdálo, že se mu ulevilo – i on byl z toho všeho unavený.
Podali žádost o rozvod a zároveň začali řešit majetek. Nejprve chtěli všechno oficiálně rozdělit, ale nakonec se dohodli smírně: byt připadne Vendule a jejich synovi, auto si nechá Ondřej a chatu prodají, přičemž výtěžek si rozdělí napůl. Teprve až bude vše vyřešeno, rozvedou se definitivně.
„Slyšela jsem, že na podzim se chaty prodávají za vyšší cenu,“ poznamenala Vendula, když už bylo rozhodnuto, že půjde na prodej.
„To vím,“ zabručel Ondřej. „A co navrhuješ? Čekat do podzimu? Je teprve duben. Nemám chuť tě snášet další měsíce.“
„Rozvod proběhne tak jako tak, toho se bát nemusíš,“ odpověděla co nejklidněji, aby ho zbytečně nevyprovokovala. „Ale chatu bychom měli dát trochu do pořádku. Pak za ni dostaneme víc.“
Ondřej se na ni podezřívavě podíval. „Co tím myslíš, dát do pořádku?“