„S kým si to tam vlastně píšeš?“ naklonila se Šárka Šimonová zvědavě přes opěradlo židle a podívala se Danielovi Kratochvílovi přes rameno přímo do monitoru.
„Ježíši!“ trhl sebou a rychlým pohybem okno sociální sítě zavřel. „Nemůžeš se plížit jak duch. Co to má znamenat? Kontroluješ mě?“
„To mě ani nenapadlo. Ale proč tak vyvádíš? Psala ti snad Viktorie Fialaová?“ nadhodila klidně, i když jí v hlase zazněla špička podezření.
„Jaká Viktorie?“ odsekl.
„No přece Fialaová. Tvoje spolužačka ze střední. Ta, kolem které jsi tehdy běhal jak pejsek.“
„Prosím tě… To se ti jen zdálo. Na světě je spousta lidí. A ani si nevzpomínám, o kom mluvíš. Radši ohřej večeři, místo abys tu nade mnou stála.“
Šárka už dál nenaléhala. Jen pevně sevřela rty a odešla do kuchyně, kde začala hlučně manipulovat s nádobím.
„Že si nevzpomíná… Jistě,“ bručela si pro sebe. Tak průhledná lež ji skoro urazila. Copak se dá zapomenout na první velkou lásku?
Daniel byl do Viktorie zamilovaný od puberty. Visel na každém jejím slově a držel se jí jako stín. A dokonce i po svatbě si schovával její fotografii. Když na ni Šárka jednou náhodou narazila, rozstříhala ji na tak drobné kousky, že by je nikdo už nikdy neposkládal.
Když se pak Daniel k tajné skrýši vrátil a našel jen cáry papíru, zuřil. Kopal do nábytku a rozčiloval se, místo aby mlčel. Hádka tehdy přerostla v hotovou bouři. Šárka si sbalila pár věcí a odešla k rodičům. Manželství viselo na vlásku.
Pak ale zjistila, že čeká dítě. Když se Daniel po čase přišel omluvit a snažil se vše urovnat, odpustila mu. Od té doby už Viktorii mezi nimi nikdo nezmiňoval.
A teď, po tolika letech, znovu to samé. Sociální sítě tehdy zažívaly boom a lidé hromadně vyhledávali bývalé spolužáky i dávné známé. Daniel tomu propadl naplno.
Od chvíle, kdy ho Šárka přistihla, jak si s Viktorií píše, si začala všímat, že tráví online čím dál víc času. Neustále si s někým dopisoval, při čtení zpráv se pochechtával a na otázky, s kým komunikuje, odpovídal vyhýbavě. Počítač i telefon zahesloval. Domů se vracel později než dřív.
Šárka byla jako na trní.
„Mami, vždyť dneska jsou na sítích všichni. Chceš? Založím ti profil,“ navrhl jednou jejich syn Matyáš Hradecký.
„Děkuju, stačí mi jeden náměsíčník v rodině. Ten už teď nevidí nic jiného než monitor a doma nepohne ani prstem,“ odsekla.
Zkoušela všechno možné. Jednou přestřihla kabel, jindy nezaplatila internet, občas vypnula elektřinu – jen aby ho aspoň na chvíli odtrhla od obrazovky. Bez výsledku.
Daniel reagoval jen podrážděně, ťukal si na čelo a osočoval ji z přehnané žárlivosti. A když ho to rozčílilo příliš, vybuchl, práskl dveřmi a odcházel z bytu, aby se hádce vyhnul.