Vypadalo to, jako by se chystal na svatbu – naleštěný, upravený, téměř slavnostní.
Veškeré opojení ze Šárky Šimonové rázem vyprchalo. Leknutím jí málem vypovědělo službu srdce.
„Ty ubožáku, co tady pohledáváš?!“ vyjela na něj a bez váhání do něj začala bušit kabelkou. „Chceš mě zabít? Málem jsem se hrůzou složila! Zmiz mi z očí, ať tě už nikdy nevidím!“ křičela a každou větu doprovodila další ranou.
Křik přilákal její matku i Matyáše Hradeckého, kteří vyběhli ven. Šárka, ač menší postavy, popadla Daniela Kratochvíla jednou rukou za vlasy a druhou mu uštědřovala políčky. Takhle ji vyděsit – to bylo nad její síly.
Teprve společně ji dokázali od něj odtrhnout a uklidnit. Jakmile z ní vyprchala první vlna vzteku, rozplakala se. Daniel stál se sklopenou hlavou jako provinilé dítě.
„Já za to nemůžu… byl jsem hlupák,“ koktal. „Miluju tebe i Matyáše. Tu podvodnici jsem vyhodil.“
Šárka ze sebe pomalu vypouštěla nahromaděnou zlost. Když se trochu utišila, Daniel začal vysvětlovat. Žádná smrtelná nemoc prý neexistuje. Došlo k chybě – přístroj byl porouchaný. Ten den takhle vystrašili ještě tři další pacienty. Všichni obdrželi totožnou, mylnou diagnózu.
Jakmile vykázal Viktorii Fialaovou z bytu, zamířil zpátky do nemocnice, chtěl si nechat testy zopakovat a zjistit, kolik času mu vlastně zbývá. Původně mu prý dávali měsíc, a on už přežil tři.
Jenže tam se dozvěděl, že se mu snažili dovolat a informaci předali jeho „manželce“. Personál považoval Viktorii za jeho ženu – buď se tak představila sama, nebo to tak vyplynulo z okolností.
O výsledcích mlčela. Plánovala si přivlastnit byt a dokonce mu přes známé zajistila místo v hospici.
„Odpusť mi,“ opakoval Daniel, když si před Šárkou klekl. „Došlo mi, o co jsem mohl přijít.“
Šárka se k němu však hned nevrátila. Potřebovala čas. Chtěla si všechno promyslet bez emocí.
Daniel se zatím snažil dokazovat změnu činy. Každou volnou chvíli trávil se synem, pomáhal mu s úkoly, bral ho ven. Šárka jen nevěřícně sledovala proměnu muže, kterého znala patnáct let.
Na podzim dokonce pomohl její mamince kompletně zrýt zahradu – něco, k čemu za celé manželství nikdy nepřičichl. O víkendech vozil s tchyní brambory na trh a pomáhal s prodejem. Dřív by ho k tomu nikdo nepřemluvil.
A Viktorie? Ta mu dala lekci, jakou by sotva kdo jiný dokázal. Daniel jako by přes noc zkrotnul. Se starými kamarády přerušil kontakty úplně. Tvrdil, že má „odžito“ na několik životů dopředu. Teď prý chce jen získat zpět důvěru své ženy.
Dokonce na Šárku přepsal byt darovací smlouvou – prý jako důkaz své bezmezné lásky.
Ona si ale stále nebyla jistá, zda mu otevřít dveře zpátky do svého života.
Darovací smlouvu přijala. Dokument uložila do šuplíku – papír přece chleba nejí. A mají spolu syna.
Člověk nikdy neví…