Tereza Králová se zatvářila kysele, ale bez dalšího odporu zamířila do kuchyně. Posadila se ke stolu, sáhla do kapsy pro mobil, nasadila si sluchátka a během chvíle už měla spuštěné video svého oblíbeného influencera. Lžící jen bezmyšlenkovitě roztírala kaši po talíři a pohled měla přilepený k displeji.
Božena Koutná si toho všimla okamžitě. Čelo se jí zachmuřilo, vstala, přešla k vnučce a bez jediného slova jí telefon vyklouzla z ruky.
— Babi, vrať mi to! — vyhrkla Tereza a vyskočila tak prudce, až židle zaskřípěla o podlahu. Snažila se přístroj získat zpátky.
— U jídla nemá elektronika co dělat, — odpověděla žena nekompromisně.
Dívka to nevzdala, trhla za kabel sluchátek. Ta jí zůstala v ruce a kuchyní se nahlas rozezněl hlas výstředního mladíka se zelenými vlasy:
„…to bude teda podívaná! Stačí vám láhev koly a balíček mentosek…“
Božena zahlédla na displeji záběry lepkavé pěny stříkající po celé místnosti a ztuhla. Pohled, který věnovala náhle ztichlé Tereze, byl přísný.
— Co je tohle za nesmysl? — spustila rozhořčeně. — Proč se díváš na takové hlouposti? Víš vůbec, jaké nápady z toho můžeš mít?
— Ale to je jen sranda… takový vtip, — hájila se dívka nejistě.
— Žádný vtip! — trvala na svém babička. — Jestli zjistím, že něco podobného zkoušíš doma, budeš drhnout podlahy i stěny, dokud se nebudou lesknout. A mobil ti teď nevrátím. Zítra ho předám tvým rodičům.
Tereza odstrčila talíř, lžíce cinkla o porcelán. Vstala tak prudce, až se jí třásly ruce.
— Ty mi pořád něco zakazuješ! Už k tobě nikdy nepřijedu! — vyhrkla se slzami v očích.
Rozplakaná utekla do pokoje a zabouchla za sebou dveře. Božena Koutná se pomalu sesunula zpátky na židli a prsty si začala třít spánky. Hlava jí tepala bolestí.
Proč jen nemůže být Tereza klidnější, rozumnější? Proč musí z každé maličkosti vzniknout taková bouře? Vždyť jí přece chtěla jen prospět. Odebraný telefon není žádná tragédie. Copak dítě samo pozná, co je pro něj dobré a co škodlivé? Renata Havelková s Radimem Konečným ještě poznají, jaké to je vychovávat tvrdohlavou a svéhlavou dceru, pokud ji nechají růst bez pevných hranic.
Jednou budou litovat, že nepřitvrdili včas, pomyslela si trpce. A pak už se s tím sotva něco nadělá.
Náhle ji napadlo řešení. Tereza potřebuje pevný režim a smysluplnou náplň času. Nějaký kroužek, kde se naučí disciplíně. Třeba hudba. Housle… nebo dokonce violoncello. Představa dcery v orchestru, soustředěné a elegantní, ji zahřála u srdce. Vždyť sama tak ráda sedávala v koncertním sále a nechávala se unášet tóny klasiky.
Zbytek večera mezi nimi panovalo ticho. Tereza chodila kolem babičky s našpulenými rty a bez jediného slova si lehla do postele, aniž by popřála dobrou noc.
Ráno, když Božena chystala snídani, cítila ve vzduchu napětí. Vnučka přišla do kuchyně, tvář staženou do nepříjemné grimasy. Zastavila se přímo před ní a chladně pronesla:
— Jsi zlá. Nemám tě ráda. A máma s tátou taky ne. Vůbec tě nepotřebujeme.