Hlas se jí zlomil a poslední slova už téměř nebyla rozumět. Propukla v usedavý pláč, krajkovým kapesníčkem si rozmazávala řasenku a tvářila se, jako by se jí právě zhroutil svět.
Radovan Matoušek ji chvíli mlčky pozoroval, pak se lehce pousmál. „Mami, víš, že jsem tu potkal úžasnou ženskou?“ nadhodil téměř pobaveně, jako by přehlížel její teatrální výstup.
„Představ si, že umí uvařit boršč na mléce. A ty její koláče se šťovíkem… hotová báseň. Asi se tady nakonec opravdu ožením. Co myslíš, můžu si vzít babiččin zásnubní prsten? Nebo mám raději počkat na výplatu? Do nové etapy života by přece mělo být všechno nové, nemyslíš?“
„Ja–jaký prsten?“ zadrhla se a vytřeštila na něj oči. Prudká změna tématu ji zcela vyvedla z míry. „Radovane, o jaké svatbě to mluvíš? Vždyť ty už jsi zasnoubený!“
„Tohle se nepočítá,“ mávl rukou. „Bylo to dávno, ještě v době, kdy jsem žil podle vašich pravidel. Teď je všechno jinak. Michaela Kratochvílová je skvělá. Pracujeme spolu.“
„Kde spolu pracujete? Ve stáji?“ vydechla nevěřícně. „Syn Vlastimila Kováře, největšího farmaceutického magnáta v republice, a nějaká ošetřovatelka krav? Chápu to správně jako pomstu? Tvůj otec se jen nechal unést. Vždyť víš, že veterině nikdy nefandil. Copak bylo tak těžké mu jednou ustoupit? Proč jsi musel vést ten nesmyslný spor?“
Radovan zvedl dlaň, aby ji zarazil, ale v jejím rozrušení by ji nezastavil ani rozjetý vlak.
„Ano, i já jsem možná udělala chybu,“ pokračovala překotně. „Myslela jsem, že tě to přejde a vrátíš se domů. Kde se v tobě bere taková zatvrzelost? Přiznej si, že to byl klukovský vzdor! Nech otce vyhrát, uklidní se. Vrátíš se do Prahy a všechno bude jako dřív. Nedokážu se dívat, jak si takhle ničíš život!“
„Ten spor nebyl žádná hloupost,“ odpověděl klidně. „Byla to dohoda. Pět let se postarám sám o sebe, vystuduju a budu pracovat bez pomoci rodiny. Nepoužívám otcovo jméno, jeho kontakty ani peníze. Žádná karta, žádné známosti. Jestli se za tu dobu dokážu prosadit a získat respekt, otec se mi veřejně omluví a přestane mi diktovat, koho si mám vzít.“
Na okamžik se odmlčel a pak dodal: „Uplynul už rok a držím se. Mám tříletou smlouvu, dobré hodnocení od vedení i od lidí tady. Klidně ti ukážu doporučení. Bydlení mám zajištěné přímo u farmy – zatím v nájmu, ale za rok si ho budu moci odkoupit.“