Viktorie zůstala stát jako přimražená. Pohled na Veroniku Švecovou a Matěje Matouška, rozvalené na jejím gauči u zapnuté televize, jí vyrazil dech. Nepořádek kolem mluvil za vše – rozházené věci, špinavé nádobí, deky pohozené přes opěradlo. Bylo zřejmé, že tu nejsou jen pár hodin.
První šok však rychle vystřídal vztek.
„Můžete mi vysvětlit, co tady děláte?“ ozvala se ostře.
Oba sebou trhli.
„Viktorie? Nečekali jsme tě tak brzy…“
„To slyším. Jak jste se vůbec dostali dovnitř? A proč o tom nic nevím?“ pokračovala, hlas napjatý k prasknutí.
Veronika pokrčila rameny. „Lukáš nám dal klíče. Říkal, že když jste pryč, můžeme tu přespat, kdykoli budeme chtít. Původně jen na víkend… trochu se to protáhlo.“
Ta slova zapůsobila jako jiskra v sudu s prachem. „Takže v bytě, který patří mně, rozhoduje někdo jiný?“ vydechla nevěřícně.
„Ale prosím tě,“ mávla rukou Veronika. „Jsme rodina.“
„Rodina nerovná se hotel zdarma,“ odsekla Viktorie. „Okamžitě si sbalte věci a odejděte. Jinak zavolám policii.“
Takovou reakci zřejmě nečekali. Ještě před pár týdny by ji popsali jako milou a vstřícnou. Teď před nimi stála žena, která měla dost. Beze slova začali cpát své věci do tašek a s kyselými výrazy zamířili ke dveřím.
Sotva za nimi zaklaplo, Viktorie už vytáčela číslo Lukáše Janečka. Hovor byl obsazený. Nejspíš si sestra právě stěžovala. Za pár minut se displej rozsvítil.
„Co to mělo znamenat?!“ spustil Lukáš bez pozdravu. „Jak sis dovolila vyhodit moji sestru večer na ulici?“
„Možná mi nejdřív objasníš, proč mají klíče od mého bytu,“ odpověděla chladně. „Nikdy jsme se na tom nedomluvili.“
„A proč bych ti to měl vysvětlovat? Dal jsem jim je, no a?“
Ta arogance ji bodla víc než samotná návštěva. „Rozhodl ses, že si tvoji příbuzní budou dělat z mého domova ubytovnu, a mně to ani neoznámíš? Už mám dost špinavého nádobí, zničeného nábytku i toho, že se tu chovají jako doma!“
„Prober se konečně!“ křičel. „Zavolej Veronice a omluv se!“
„Samozřejmě. Hned běžím,“ odvětila ironicky. „Rozkazovat můžeš někomu jinému. Zítra podávám žádost o rozvod.“
„A kdo by tě chtěl, kromě mě?“ stačil ještě pronést.
Víc slyšet nepotřebovala. Hovor ukončila. Byla to poslední kapka, která přetekla.
Následující den skutečně zamířila na úřad a podala návrh na rozvod. Lukáš se jí ještě několikrát pokoušel dovolat, ale jeho číslo skončilo na seznamu blokovaných. Viktorie si objednala úklidovou službu, aby byt zbavila stop po nezvaných hostech, a nechala vyměnit zámky. Nikdy nevíte, co by rodina bývalého manžela mohla vymyslet příště.