Napjaté ticho však dlouho nevydrželo. Starší paní, která celý konflikt rozpoutala, se s takovým koncem odmítala smířit.
„To má být jako všechno? To si to necháme líbit?“ rozhlížela se rozhořčeně po ostatních. „Lidé, copak nevidíte, co se tu děje? Nějaká drzá holka si dovoluje napadat slušnou starší ženu a vy jen sedíte a mlčíte?“
Přidala se i korpulentní dáma sedící přes uličku. S pohoršeným výrazem zvedla prst a káravě jím zahrozila směrem k Adéle Vaněkové. „Slečno, tohle se přece nedělá! Nestydíte se? Já bych na vašem místě dávno vstala. Svědomí by mi nedovolilo zůstat sedět.“
Adéla k ní otočila hlavu a odpověděla klidně, téměř unaveně: „Tak prosím, vstaňte vy a místo jí nabídněte. Je mi jedno, jestli pojedete ve stoje nebo vsedě. Mě ale nechte na pokoji. Jsem vyčerpaná a sedím na sedačce, kterou jsem si řádně zaplatila. Nikomu ji dávat nebudu.“
„Já si na tebe budu stěžovat!“ vyštěkla znovu starší žena, neschopná přijmout odpor.
„Jen do toho,“ pokrčila Adéla rameny. „Co tam asi napíšete? Že jsem odmítla uvolnit své vlastní místo? Klidně to udělejte. Já mezitím podám stížnost také. Hned ji odešlu přes oficiální stránky autobusového nádraží a přiložím video i fotky jízdenek. Nezapomenu zmínit ani výhrůžky řidiče a to, jak jste málem shodila kočárek s miminkem na zem. Pevně věřím, že až dorazíme do cíle, vedení už si to přečte. A mimochodem, napsala jsem manželovi. Přivolal policii, která si vás na konečné vyslechne. Tam jim můžete vysvětlit, kdo by se měl stydět.“
Ve skutečnosti mu skutečně poslala zprávu a požádala ho, aby kontaktoval správu nádraží kvůli chování řidiče.
„Řešte si to mezi sebou,“ odsekl nakonec řidič otráveně a po zbytek cesty už ani nepromluvil. Dotčená paní vystoupila o pár zastávek dál. V autobuse pak až do příjezdu šeptem probíhaly debaty o tom, kam dnešní mladá generace spěje — prý samá neúcta, drzost a žádná výchova. A Adéla byla v jejich očích zosobněním všeho toho úpadku.
Když večer doma líčila manželovi, co se přihodilo, necítila ani špetku viny. A on ji podpořil. Shodli se na tom, že bránit si vlastní hranice není nezdvořilost. Jen některým lidem se to tak pohodlně jeví — zvlášť těm, kteří sami o slušném chování často mnoho nevědí.