„Tohle se ti bude hodit!“ pronesl Petr samolibě a poplácal mě po rameni

Ten sobecký dar zraňoval mou tiše kvetoucí naději.
Příběhy

„Jezdíš tam akorát nacpat se masem z grilu a pak nadávat na komáry,“ dodala jsem klidně.

Teprve teď to Petrovi Tesařovi došlo v plné šíři. Vyskočil z gauče, jako by ho někdo bodl.

„Jano, ty ses dočista pomátla? Jaký prodej? Vždyť jsem tam budoval saunu! A co rybaření? Kde si mám čistit úlovky, prosím tě? Včera jsem koupil nové pruty!“

„Ty pruty za čtyřiadvacet tisíc, Petře?“

Zarazil se. Ústa zůstala otevřená, ale slova nepřišla. Jen mu zčervenaly tváře.

„Účtenku jsem našla v kufru auta. Nádherný přívlačový prut,“ pokračovala jsem věcně. „Jenže ryby si teď budeš porcovat doma ve vaně. A dlaždičky od šupin si taky vydrhneš sám.“

„Takže matka na stará kolena připraví děti o rodinné hnízdo?!“ vyhrkl David Planý a vyskočil také. „Protože jsme nechtěli jet na víkend? Okamžitě ten inzerát stáhni!“

„Ne, Davide,“ odpověděla jsem tiše, ale pevně. „Dost let jsem vám byla po ruce, kdykoli se to hodilo. To stačí.“

Ráno, sotva za Petrem zaklaply dveře, jsem sesbírala všech čtyřicet sadbovačů s rajčaty. Silné, tmavě zelené sazenice odrůdy Býčí srdce, které jsem předpěstovávala od února. Vynesla jsem je na chodbu a postavila k oknu.

Z krabice jsem utrhla kus kartonu a lihovým fixem napsala: „SAZENICE – DARUJI.“

Pak jsem se vrátila do kuchyně, zalila si kvalitní kávu a otevřela notebook. Místo zahradnických fór jsem zadala stránky lázní v Olomouci. Rehabilitační program na páteř. Čtrnáct dní na konci dubna – přesně v době, kdy ostatní budou shrbení v promrzlé hlíně. Zadala jsem číslo karty a pobyt zaplatila ze svých úspor.

Telefon kvůli inzerátu zvonil už od poledne. Na zítřek jsem měla domluvené první zájemce.

Večer cvakl v zámku klíč. Petr vešel do předsíně a zůstal stát. Parapety byly prázdné.

Vyšla jsem za ním. Nervózně si pohrával s klíči od auta, jako by nevěděl, co říct.

Beze slova jsem z komody vzala pánev, kterou koupil ve slevě, a vtiskla mu ji do dlaně.

„Sazenice jsou pryč. Chalupa bude taky. Brambory si odteď loupeš sám. A smažíš taky sám. Tady na tomhle,“ pokývla jsem k tenkému hliníkovému dnu.

Žlutá cenovka s nápisem „499 Kč“ na ní pořád držela. Jen lepidlo se rozteklo do špinavých, ulepených map.

Pokračování článku

Zežita