„Ano,“ sklopila jsem zrak, jako bych si nebyla jistá. „Mimochodem, připravila jsem si krátký projev. Ráda bych při té příležitosti řekla pár vět o vaší rodině.“
„Projev?“ Valentýna Nováková se zatvářila, jako bych navrhla estrádu. „Tak mi ho ukaž.“
Podala jsem jí papír s dokonale neškodným textem o oddanosti, úctě a pevných rodinných hodnotách.
„Je to trochu otřepané, ale poslouží to,“ rozhodla nakonec. „Drž se přesně toho, co máš napsané. Žádné improvizace. Vím, jak to s tebou je.“
„Samozřejmě, Valentýno Nováková.“
Týden před oslavou jsem „náhodou“ objevila zaprášené rodinné album.
„Podívejte, co jsem našla!“ zavolala jsem nadšeně. „Co kdybych z fotek připravila projekci? Mohli bychom ji pustit během večera.“
Její tvář se rozzářila spokojeností.
„Výborně! Konečně něco rozumného.“
Album jsem si odnesla domů. A nezačala jsem jen třídit fotografie. Začala jsem hledat souvislosti. Sociální sítě jsou pokladnice. Zvlášť profily dávných přítelkyň Valentýny Novákové. Stačí pár starých komentářů a člověk se dozví víc, než by čekal. Pět let zpátky, deset let zpátky… internet nezapomíná.
„Marie, jsi si jistá, že to zvládneš sama?“ stál nade mnou Alexandr, když jsem stříhala video. „Neměli bychom to raději svěřit profesionálům?“
„Neboj se,“ odpověděla jsem klidně. „Bude to dokonalé.“
„Hlavně aby ses na oslavě mých rodičů nějak neztrapnila,“ utrousil varovně.
Vzhlédla jsem k němu s nevinným výrazem. „A co bys udělal? Přestal bys mě brát jako manželku? Nebo bys mě oficiálně přeřadil k myčce nádobí?“
Odfrkl si a odešel beze slova.
Tři dny před jubileem jsem vytočila číslo, které jsem si dlouho schovávala.
„Dobrý den, tady Marie, manželka Alexandra Nováka.“
„Alexandra?“ ozvalo se po krátké odmlce. „Syna Valentýny?“
„Ano. Připravuji oslavu zlaté svatby vašich… bývalých blízkých. A při přípravách jsem narazila na něco zajímavého. Věděla jste, že Valentýna Nováková uchovává všechny vaše dopisy adresované Nikolaji Novákovi?“
„Prosím?! Jaké dopisy?“
„Ty, které jste mu posílala po rozvodu. Psala jste mu, že ho stále milujete. A o malém Dmitrijovi.“
Na druhém konci bylo ticho. Pak rozechvělý nádech.
„Dmitrij dodnes netuší, že Nikolaj je jeho otec?“
„Zdá se, že ne. Valentýna Nováková se postarala, aby se to nikdy nedozvěděl.“
„Ta prolhaná… Slíbila mi, že mu je předá!“
Ztišila jsem hlas. „Nechtěla byste přijít na oslavu? Jako dávná známá rodiny?“
Den D. Restaurace Metropol zářila světly. Dvě stě hostů v elegantních šatech, cinkání sklenic, hudba. Valentýna Nováková se pyšnila róbou za tři tisíce eur. Nikolaj Novák se usmíval, netuše, že v sále sedí žena, kterou kdysi miloval, a syn, o jehož existenci nemá ani ponětí.
„Marie, jsi připravená?“ přejela mě Valentýna Nováková hodnotícím pohledem, v němž se mísila nedůvěra s povýšeností.