Radim Mladý toho večera prostě nepřišel domů. Tereza Konečná na něj čekala jako nesčetněkrát předtím – na plotně bublala polévka, na sušáku viselo čerstvě vyprané prádlo a ona seděla u stolu s prostřední dcerou, s níž procvičovala násobilku. Každou chvíli přitom zvedla oči k hodinám. Starší Kristýna Brňáková měla být dávno zpátky z baletu, a pořád nikde. Na manželovo zpoždění byla zvyklá, to ji už dávno nepřekvapovalo.
Kristýna dorazila až kolem deváté. Rty měla nateklé a oči jí zářily zvláštním, šťastným leskem.
„Kolikrát jsem ti říkala, že máš být doma v osm!“ spustila Tereza hned mezi dveřmi. V hlase však nebyla skutečná přísnost, spíš snaha udržet řád.
„Mami, prosím tě…“ protáhla Kristýna dotčeně. „Už mi není deset. Je mi patnáct! To se pořád musím řídit nějakými zastaralými zákazy?“
„Běž si udělat úkoly,“ skočila jí do řeči Tereza. „Jinak skončíš za pokladnou a budeš celý den volat ,další zákazník‘.“
„Ty máš co mluvit,“ odsekla dcera. „Nikdy jsi nikde nepracovala a mně budeš vykládat o budoucnosti!“
To už se Tereza skutečně dotkla. Rozkřičela se, začala malovat černé scénáře o zničené pověsti, nechtěném těhotenství a promarněném životě. Kristýna jí to však vrátila – bez obalu jí vpálila, že je jen hospodyňka, která nikdy nevystrčila nos ze své kuchyně.
Právě proto to tolik bolelo. Byla na tom kus pravdy. Tereza kdysi studovala zdravotní školu, chtěla být zdravotní sestrou. Jenže pak poznala Radima. Na třetí schůzce, která proběhla na chatě jeho rodičů, otěhotněla s Kristýnou. Školu už nedokončila. Radim byl z dítěte nadšený, o jiném řešení nechtěl ani slyšet, přestože se znali sotva pár měsíců. Svatbu uspořádali narychlo, aby nebylo vidět rostoucí bříško, a za sedm měsíců přišla na svět Kristýna.
Tereza si namlouvala, že se ke studiu vrátí. Jenže Radim začal brzy mluvit o synovi. Druhé těhotenství se nedařilo. Paradoxně – poprvé to šlo bez plánování a dokonce v údajně „bezpečný den“, a teď, když se snažili, nic. Lékař nakonec odhalil infekci. Radim přísahal, že on za nic nemůže a že si Tereza musela něco přinést z porodnice.
Podstoupili léčbu, zkoušeli to znovu – a nakonec se zadařilo.
„Tentokrát to bude kluk, uvidíš,“ opakoval Radim s neochvějnou jistotou.
Narodila se však holčička. Lucie Řezníková. Radim své zklamání ani neskrýval. Tereza po nocích plakala, ale nedokázala se radovat méně – dítě bylo vytoužené a milované.
Když se i potřetí narodila dcera, Eliška Navrátilová, Tereza už další pokus odmítla. Byla starší, poslední těhotenství ji vyčerpalo a nejmladší Eliška navíc často stonala. Radim nejdřív přemlouval, pak téma uzavřel. Aspoň to tak vypadalo. Ve skutečnosti si jen našel jinou ženu, která mu měla dát to, po čem tolik toužil.
A pak přišel večer, kdy se nevrátil. Telefon nakonec zvedl, ale jeho hlas byl chladný: „Už mi nevolej. O rozvod se postarám. Byt nechám tobě. Alimenty půjdou přes soud, ani korunu navíc nečekej.“
Říct, že Tereza byla v šoku, je slabé slovo. Dostala hysterický záchvat, Kristýna musela volat záchranku.
Časem se s tím naučila žít. Dozvěděla se, že Radimova nová partnerka čeká dvojčata – dva chlapce. Byla ve čtvrtém měsíci. Možná právě ve chvíli, kdy ultrazvuk potvrdil pohlaví, se Radim definitivně rozhodl odejít. Opravdu byla jeho touha po synovi tak silná, že kvůli ní zahodil vlastní rodinu? Na tu otázku Tereza odpověď nenašla.
Za to, že jí ponechal byt, mu byla vděčná. Jenže otázka výživného a toho, z čeho bude živit tři dcery, ji teprve čekala a tušila, že právě tady začnou ty největší problémy.