— Jak se máte? A co malý Matěj Bílý? — zavolala Radka Zelenýová své dceři Vendule Vacekové, aby se zeptala na vnuka.
— Máme se dobře. Představ si, že před pár dny udělal první krůčky, — odpověděla Vendula s nadšením v hlase.
— To snad ne! A proč o tom slyším poprvé? — vyhrkla Radka překvapeně.
— Mluvila jsem o tom včera s tátou… on ti to neřekl?
— Ne… — zarazila se Radka. V posledních týdnech byl Antonín Tesař podivně uzavřený a často duchem nepřítomný.
— Možná tě ani neposlouchal. Poslední dobou je nějak zvláštní. Víš vůbec, proč mi volal?
— Netuším, s čím?
— Zajímal se, jak to vidíme s prázdninami.
— Aha, tak to jsem ho poprosila já. Chtěla jsem vědět, jestli má Marek Pražák volno, nebo jestli bude přes Silvestra v práci.
— Marek má dovolenou, — upřesnila Vendula. — Takže jsi to byla ty, kdo mu naznačil, že si nemáme kupovat jízdenky do Prahy?
Radka na okamžik oněměla.
— My jsme se s Markem domluvili, že letos pojedeme na Nový rok k jeho příbuzným. Počítají s námi, — zdůraznila Vendula významně. Z tónu bylo patrné, že tam jsou vítáni, zatímco u vlastních rodičů si tak jistá nebyla.
— Venduško, prosím tě, proč bys měla pocit, že u nás nejste vítáni? — bránila se Radka.
— Táta naznačil, že už je u vás všechno obsazené. Gauč má být pro Karolínu Starýovou, ložnice pro strýce Vítězslava Petříčka s Anežkou Fialaovou a do kuchyně prý přijde skládací postel pro Viktorii Pražákovou. „Vždyť si tolik přála jít bruslit k vánočnímu kluzišti,“ napodobila Vendula přehnaně sladký hlas Anežky.
— To si něco pleteš, ne?
— Nepřeháním. Sedláček se chystají slavit u vás. A prý tam chtějí zůstat i přes celé prázdniny.
— O tom slyším poprvé. Nikdo je přece nezval, — podivila se Radka. — Dobře, zjistím, jak to je. Ale pamatuj si, že u nás máte dveře vždy otevřené. Tenhle dům je i váš, — dodala rychle a hovor ukončila.
Vyčkala, až se Antonín vrátí domů, a sotva si sundal kabát, spustila:
— Můžeš mi vysvětlit, jaké dohody uzavíráš bez mého vědomí?
— O čem to mluvíš? — nechápal.
— Proč si naše dcera myslí, že u nás nemá místo?
— Jak by neměla? Samozřejmě že má.
— Chtěli přijet na svátky, ale teď z toho sešlo. Je zklamaná.
Antonín sklopil oči.
— To ty jsi pozval bratra s rodinou?
— Nikam jsem je nezval. Připomínáš si, jak se loni objevili hned prvního ledna a tvrdili, že všechny hotely jsou plné a nemají kde přespat?
— To si pamatuju.
— Tehdy jsem Anežce řekl, že příště by bylo lepší domluvit se předem… — odmlčel se a nadechl se, aby pokračoval ve vysvětlování.