Rodiče nad takovou poznámkou jen nevěřícně kroutili hlavou – takhle je vlastní dcera „usadit“, to se jen tak nevidí. Přesto jí neodporovali. V hloubi duše cítili, že na jejích slovech něco je. Monika Brňáková byla mimořádně bystrá a své požadavky si dokázala obhájit s odzbrojující logikou.
Studium pro ni představovalo spíš hru než povinnost. Střední školu zakončila s vyznamenáním a zlatou medailí, aniž by u toho působila přetíženě. Ať už šlo o matematiku a fyziku, nebo literaturu a jazyk, všechno jí šlo téměř samo. Učebnice otevírala s lehkostí a zavírala s jistotou, že látku ovládá.
Právě proto se po maturitě ocitla před nečekaným problémem – jak si vybrat, když je možné téměř všechno? Připadala si jako dítě recitující říkanku o tom, čím jednou bude. Lékařkou? Právničkou? Vědkyní? Když člověka baví tolik věcí, rozhodování se mění v obtížnou hádanku.
Někde hluboko v ní se ale ozývalo něco typicky lvího – touha po vlivu, po možnosti určovat směr a být vidět. Moc a uznání, to byly hodnoty, které ji přitahovaly víc než tiché zákulisí. A tak padla volba na fakultu zaměřenou na management a právo. Pro jistotu si podala přihlášku i na placenou formu studia, přestože s jejím prospěchem by měla dveře otevřené i jinam. Rodiče opět překvapeně zvedli obočí, ale souhlasili. Pro svou jedinou dceru by udělali cokoli.
Z roztomilé dívky postupně vyrostla výrazná mladá žena s hrdým držením těla a lehce povýšeným výrazem, který jí však nikdo nemohl mít za zlé. Krása jí byla dána přirozeně, bez zásahů a umělých vylepšení. A i kdyby zatoužila po čemkoli navíc, maminka s tatínkem by jistě neváhali sáhnout do úspor.
Kolem Moniky bylo vždy živo. Jako by k sobě přitahovala světlo i lidi, kteří se chtěli alespoň na chvíli ohřát v její blízkosti. Nápadníků měla dostatek – někteří toužili po jejím úsměvu, jiní po tom, aby se vedle ní sami cítili důležitější. Ona jejich pozornost přijímala s lehkým pobavením, ale odstup si držela. Spíš pozorovala, jak se kdo projeví, jako by sledovala partii šachů.
Se svým budoucím manželem se setkala jednoho parného odpoledne v kavárně, kam zašla s kamarádkami na zmrzlinu. Venku sálalo třicet stupňů, zatímco uvnitř tiše běžela klimatizace a z reproduktorů se linula pomalá píseň o padajícím sněhu. Vzduch voněl vanilkou a čerstvými jahodami a barevné kopečky ve skleněných miskách působily téměř pohádkově.
Dalibor Petříček si Moniky všiml okamžitě. Upoutala ho nejen její krása, ale i způsob, jakým jí ostatní naslouchali. A ani ona nezůstala lhostejná k upravenému, sebejistému mladíkovi s pevnou postavou. V duchu si pomyslela, že právě takový muž by mohl stát po jejím boku.
Byl dost přitažlivý, aby budil obdiv, ale ne natolik, aby ji zastínil – a to pro ni hrálo roli. Pozval ji na pomalý tanec a poté se nabídl, že ji doprovodí domů. Začali se vídat častěji, aniž by tušili, že podle hvězd k sobě Kozoroh a Lev příliš neladí. Astrologové sice rádi varují před nepříznivými kombinacemi, ale mladí lidé podobným předpovědím obvykle nevěnují velkou pozornost.
Jenže Dalibor Petříček nebyl mužem, který by se spokojil s rolí pouhého obdivovatele…