Marcela Kučeraová si odložila kabelku na židli a bez dalšího zdržování přešla k věci.
— Na nějaké posezení u čaje dneska není čas. Přejděme rovnou k podstatě. Termín úhrady je do konce měsíce.
Kateřina Kovářová se beze slova zvedla, napustila si sklenici vody a pomalu se napila. Potřebovala zkrotit vztek, který jí stoupal do tváří.
— Ano, prošli jsme si to, Marcelo Kučeraová, — odpověděla klidně, tónem téměř profesionálním. — Jen mi uniká podstata. Snažíte se zpětně zpeněžit rodinnou výpomoc?
— Nejde o žádnou minulost, drahá. To jsou investice, — opáčila tchyně a přejela prstem po parapetu, zda na něm nezůstala šmouha prachu. — Vkládala jsem čas i peníze do vaší domácnosti, abyste se postavili na vlastní nohy. Teď žiju z důchodu, čeká mě rekonstrukce koupelny a praskají mi trubky. Nepřišla jsem přece za cizími. Rodina si má dluhy vyrovnat.
— Mami, tady máš započítané i cukety ze zahrady, — ozval se konečně Tomáš Kratochvíl a zvedl oči od papíru. — A to podle cen z luxusního obchodu?
— Myslíš, že vyrostly samy? To je práce, bolavá záda a hnojivo! — odsekla. — Počítala jsem poctivě. Dokonce jsem dala rodinnou slevu. Kdybyste si najali cizí chůvu, stálo by vás to mnohem víc.
Kateřina pomalu vydechla. Místo hádky vytáhla z šuplíku kalkulačku a položila ji před tchyni.
— Dobře. Když tedy mluvíme o trhu, přijímám vaše pravidla.
Marcela se vítězoslavně usmála a uhladila si sukni.
— Věděla jsem, že jsi rozumná ženská. Bez zbytečných scén.
— Jenže mám i vlastní návrh, — pokračovala Kateřina, otočila list na prázdnou stranu a vzala propisku. — Uděláme vzájemné vyrovnání. Tomáši, připomeň mi loňské léto. Dělali jsme vám lodžii — zateplení, omítky, všechno svépomocí.
— To je pravda, — přikývl a v očích mu probleskl zájem.
— Hodinová sazba řemeslníků je dnes vysoká. A úklid po rekonstrukci? Minimálně sedm tisíc korun. Zapíšeme. Dále — před půl rokem jste měla zápal plic. Jezdila jsem za vámi denně přes celé město, nosila nákupy, vařila a vyřizovala léky.
Úsměv z tváře Marcely Kučeraové zmizel a vystřídala ho ostražitost.