Obdivovatelů kolem sebe ostatně Klaudie nikdy moc neměla.
Radovan Smutný jen pokrčil rameny.
— Jak chceš. Jestli máš chuť jet, tak jeď.
Klaudie byla Gabrielinou nejbližší a vlastně jedinou kamarádkou už od školních let. Radovan ji ale zrovna nemusel. Nepřipadala mu půvabná a její věčné poučování ho dokázalo unavit během pár minut. Představa dovolené v její společnosti mu zkrátka nepřipadala lákavá. Bydlela s rodiči v prostorném bytě v centru města, vystudovala historii a provázela návštěvníky po muzeích a galeriích. Dlouhý nos, tenký cop stažený do uzlu, brýle a neforemné oblečení — to všechno dohromady vytvářelo spíš dojem zapálené knihomolky než ženy, která by přitahovala pohledy.
Gabriela to ale viděla jinak. Na Klaudiinu chalupu jezdila ráda. Nebyla to žádná moderní stavba obložená plastem jako většina nových domů, ale poctivá stará dřevěnice s duší. Stála nedaleko města, obklopená vysokými borovicemi. Uvnitř žádný sádrokarton ani lesklé povrchy — jen dřevo, vysoké stropy z prken, staré lustry a velká kachlová kamna uprostřed místnosti. Jakmile člověk překročil práh, ruch běžného života zůstal venku.
Léto bylo letos nádherné. Ve čtvrtek Gabriela celé odpoledne polehávala v houpací síti, četla si opravdové papírové knihy, které voněly dětstvím, a nechávala se kolébat tichem lesa. Večer si s Klaudií pochutnaly na domácí kuřecí polévce, zapíjely ji čajem a ukusovaly čerstvý bílý chléb z místní pekárny, potřený višňovým džemem.
V pátek odpoledne zavolal Radovan.
— Tak co, těšíš se na mě? Hele, nevadilo by, kdybych vzal s sebou Kryštofa Červeného? Kolega z práce, aspoň bude větší sranda. Zeptej se Klaudie. Fakt jí to nevadí? Paráda, za chvíli vyrážíme.
Kryštof byl Radovanův parťák z kanceláře. Vysoký, statný chlap, působil trochu těžkopádně, a řídké kudrnaté vlasy mu dodávaly lehce komický vzhled. Radovan si ho ale cenil — v práci byl pohotový a spolehlivý.
Kryštof slíbil, že v sobotu uvaří kotlík poctivého pilafu, a tak s Radovanem přivezli auto plné zásob. Ráno se pak všichni shodli, že si před vařením udělají procházku k lesnímu jezeru. Gabriela s Radovanem vyšli jako první a po úzké pěšině mezi stromy zamířili k vodě.