Posadili se na břeh, kde se hladina třpytila v odpoledním světle a působila neodolatelně čistě.
„Co kdybychom si zaplavali?“ nadhodil náhle Kryštof.
Gabriela zavrtěla hlavou a lehce se zachvěla. „Blázníš? Tady vyvěrají studené prameny.“
„Já do toho jdu,“ ozvala se nečekaně Klaudie Brňáková a zastala se ho. Přetáhla si přes hlavu volné šaty, odložila je do trávy spolu s brýlemi a rozpustila si vlasy. Gabriela na ni překvapeně pohlédla – takovou postavu by jí tedy nehádala. S rozpuštěnými vlasy navíc působila úplně jinak, jemněji a přitažlivěji.
„Tak pojď!“ zavolala Klaudie na Kryštofa a rozběhla se k vodě. On nezůstal pozadu. Jakmile shodil tričko, bylo vidět, že pod volnější košilí se skrývá pevná, svalnatá postava. Žádný neohrabaný dobrák, jak se mohlo zdát.
Ve vodě se honili, závodili od mola ke stromu a zpět, smích se nesl nad hladinou. Kryštofovy kudrny zplihle přilnuly k čelu.
Gabriela se pousmála a šťouchla Radovana do paže. „To je jak romantický film. Klaudie je vážně kočka. A ten tvůj Kryštof? Kdyby se nechal ostříhat, byl by z něj regulérní lamač srdcí. Ty jeho rozcuchané vlasy mu fakt nesluší.“
Po zbytek dne si Klaudie s Kryštofem vyměňovali pohledy, které říkaly víc než slova. Bylo zřejmé, že mezi nimi přeskočila jiskra – a to naprosto nečekaně.
Romantická nálada postupně obklopila i Gabrielu s Radovanem. Vůně borovic, ticho lesa a klidná hladina jezera vytvořily dokonalé kulisy. Večer Kryštof vytáhl kytaru, hrálo se a zpívalo, dokud se nezačalo stmívat. Objevili starý samovar, nanosili šišky, trochu neohrabaně jej rozdělali a s lehce popálenými prsty si pak vychutnávali horký čaj, zatímco slunce pomalu mizelo za obzorem.
Když se setmělo, dostala chuť zaplavat si i Gabriela. Nechala si na sobě jen tričko – vzpomněla si na Simonu Blažekovou a její vyprávění o Kutné Hoře – a opatrně vstoupila do vody. Přes den se prohřála, byla dokonce teplejší než vzduch, jen občasný proud studeného pramene jí připomněl, kde je.
„Takový klid… jen my dva,“ zašeptal Radovan, když se drželi za ruce a pomalu vycházeli z vody.
Nakonec přijali Klaudiino pozvání a zůstali na chatě ještě o dva dny déle. Kryštof s Radovanem si vzali volno a v práci se domluvili, že kdyby bylo potřeba, dorazí během chvíle – město bylo kousek. Nikomu z nich se totiž z téhle pohádkové atmosféry vůbec nechtělo odjíždět.