Viktorie se však jen pobaveně ušklíbla a bratrovi tehdy bez špetky studu odvětila:
„Ale prosím tě, jen jsem si chtěla ověřit, co ta tvoje Nela vydrží. Aspoň tě bude milovat ještě víc,“ zasmála se mu přímo do očí.
Od té doby si při každé vzácné návštěvě u rodičů Dalibora nenechala ujít příležitost, aby si do švagrové rýpla. Stačilo rodinné výročí nebo svátky – a její ostrý jazyk byl v pohotovosti.
„Nějak ses nám zakulatila, miláčku. To se o sebe vůbec nestaráš? Dávej pozor, aby se Dalibor nezačal rozhlížet po štíhlejších,“ utrousila jednou s hraným soucitem.
Nela si podobné poznámky nenechávala líbit. „To opravdu není tvoje starost. Raději si hlídej vlastního manžela,“ odpověděla klidně, i když ji to uvnitř pálilo.
„Jak myslíš. Já tě jen varuju, aby ses pak nedivila. Porod přece není omluvenka pro to, aby ze sebe ženská udělala trosku,“ dodala Viktorie s povzdechem, jako by rozdávala dobře míněné rady.
Pak už spolu většinou nepromluvily. Atmosféra však byla pokaždé zkažená.
Viktorie měla potřebu dokazovat svou převahu při každé příležitosti. Neustále zdůrazňovala, jak je úspěšná, jak skvěle vypadá a jak jí drží postava. V práci si jí prý nesmírně váží, její děti jsou údajně vzorně vychované a nadané – na rozdíl od synovců, které jejich matka podle ní nenaučila ani základům slušnosti.
Tichý boj mezi oběma ženami trval už několik let. Naštěstí bydlely každá v jiném městě, takže se vídaly jen výjimečně.
A přesto dnes Viktorie s manželem Ctiborem přijeli bez dlouhého ohlášení. Nela si cestou z místního supermarketu, obtěžkaná taškami s nákupem, opakovala, že všechno proběhne v klidu.
„Budu milá a vstřícná. Udělám, co se sluší na hostitelku. A co bude potom, to se uvidí. Přece se Viktorie nebude hádat přímo u mě doma. To by byl vrchol,“ přesvědčovala sama sebe.
Do příjezdu zbývaly dvě hodiny. To stačilo, aby připravila večeři. Chtěla, aby hosté nemohli říct jediné křivé slovo.
Stůl brzy pokrýval slavnostní ubrus, na němž se vyjímaly mísy se saláty, talíře s obloženými chlebíčky i studené mísy. V troubě se dozlatova pekla kuřecí stehna s bramborami a byt naplnila vůně koření.
Do lednice uložila láhev vodky a několik krabic džusu. Ctibor si rád dopřál skleničku něčeho ostřejšího, a tak na něj nezapomněla.
Když Dalibor přivedl hosty z nádraží, bylo všechno připravené. Děti zůstaly ve svém pokoji. Nela je předem požádala, aby se po večeři zase tiše stáhly k sobě a nechaly dospělé o samotě.
Upřímně řečeno, chtěla je mít z dosahu Viktorina pohledu. Bylo jí jasné, že by si sestra jejího muže určitě našla něco, co by mohla zkritizovat – jejich oblečení, chování, váhu, cokoli. V tomhle směru byla nevyčerpatelná.
Viktorie sotva překročila práh a už si Nelu přeměřovala od hlavy k patě. Na rtech jí pohrával ironický úsměv.
„Nepřipadá mi to, nebo jsi nějak zestárla? Vypadáš unaveně,“ pronesla sladce, ale s jízlivým podtónem. „Měla by ses o sebe trochu víc starat.“