Dveře za Ondřejem zapadly a Nikola zůstala stát v předsíni s neklidným pocitem. Jeho poslední poznámku přešla mlčením – jen se zhluboka nadechl, otráveně zakroutil hlavou a zmizel na schodišti.
Firemní oslava měla začít přesně ve dvacet hodin. Do deseti večer mu Nikola občas poslala zprávu a on jí stroze odpovídal. S blížící se půlnocí však komunikace ustala úplně. Displej telefonu zůstával bez odezvy a Nikola si v tu chvíli jasně uvědomila, že sliby o střídmosti vzaly za své.
Až do tří ráno seděla v obýváku jako na trní. Spát nešla, chtěla počkat, až se vrátí. Nad ránem ji ale únava přemohla. Schoulila se na pohovce, přetáhla přes sebe deku a usnula.
Probudilo ji ostré světlo pronikající oknem. Na hodinách svítila desátá. Nikola vyskočila.
„To se ještě neukázal?“ zamumlala a rychle přešla do chodby. Hned u dveří ji přivítaly poházené boty a kus dál na podlaze ležely zmačkané, špinavé kalhoty. Bylo zřejmé, že domů dorazil – jen ne v nejlepším stavu.
Opatrně pootevřela dveře do ložnice. Jakmile spatřila Ondřeje tvrdě spícího v posteli, chytila se za čelo. Vypadalo to, jako by se jen zhroutil a usnul bez převlékání. Na okamžik ho chtěla probudit a vyptat se, co se v noci přihodilo, ale hned si to rozmyslela. Z opilého muže by teď stejně nic kloudného nedostala.
Zavřela tedy dveře, nasnídala se a usadila se k televizi. Rozhodla se počkat, až se vyspí a vystřízliví. Teprve potom mu položí všechny otázky, které jí od noci vířily hlavou.
Ondřej otevřel oči až ve chvíli, kdy se venku začínalo šeřit. Promnul si víčka a s blaženým povzdechem se protáhl. Jakmile však spustil nohu z postele, dotkla se něčeho studeného. Nevědomky do předmětu strčil a ten s kovovým cinknutím dopadl na podlahu.
Zmateně se překulil na bok, posadil se a sebral věc ze země. V ruce držel kovovou dámskou sponu do vlasů – doplněk, který u nich doma rozhodně neměl co dělat. Nikola nosila krátký účes a podobné ozdoby nikdy nepoužívala.
„Co to má znamenat?“ zamračil se.
Když se rozhlédl po posteli, zůstal jako opařený. Povlečení bylo poseté nejrůznějšími předměty. Kromě spony tam ležely vlhčené ubrousky, ošoupané rtěnky, dámská šála, rukavice a dokonce kus rozmáčknutého dortu zabalený v sáčku.
Srdce se mu rozbušilo. Nedokázal pochopit, jak se tyhle cizí věci dostaly do jeho ložnice. Začal si horečně vybavovat průběh včerejšího večírku a snažil se vzpomenout si, co se dělo po určité chvíli. Do jistého okamžiku měl v hlavě jasno, ale pak jako by se mu vzpomínky začaly rozpadat na útržky.