„Kdo to mohl tušit, maminko!“ rozplakala se dívka už docela bez zábran. „Do poslední chvíle mlčel! Ještě včera po práci pral prádlo Elišky Brňákové a choval se úplně normálně! Ani ve snu by mě nenapadlo, že to dopadne takhle!“
„Ty ale nepřemýšlíš nikdy nad ničím,“ odbyla ji matka chladně.
„Nemáme k těm bramborám ještě něco jiného?“ nakoukl do pokoje vyčerpaný Radek Vaněk.
Tereza Čermáková jen odevzdaně stáhla rty. Tyhle každodenní debaty o večeři ji už ubíjely. Copak je tak těžké dopřát jí aspoň večer klid? Právě jí začínal další online kurz osobního rozvoje a ona se potřebovala soustředit.
„Víc jsem toho dneska nestihla. Otevři si sardinky v rajčatové omáčce.“
„Ty jsem snědl včera.“
„Tak promiň.“
Radek beze slova zmizel v kuchyni. Po návratu z práce doufal v teplé jídlo, jenže opět narazil. Tereza byla sice doma na rodičovské s roční dcerou, ale sporák zůstal studený.
Mnozí by se teď jistě pohoršili. Jak je možné, že žena na mateřské „nestíhá“? Vždyť přece hlídá jen malé dítě!
Jenže skutečnost bývá složitější. Povinností se najde víc, než by se zdálo. Jak kdysi zaznělo v jedné slavné komedii – práce je tolik, že z toho až píská v uších. A mladé, půvabné Tereze pískalo opravdu vydatně. A to hned na několika frontách.
Každý přece ví, že ke štěstí vede rovnováha – harmonie těla i duše. A žena by k tomu všemu měla ještě dobře vypadat. Jak jinak by mohla, s trochou nadsázky, zachraňovat svět?
Tereza tedy napřela všechny síly i rodinný rozpočet k jedinému cíli: být krásná, vyrovnaná a neustále na sobě pracovat. Jenže krása něco stojí. A obětí se stal především manžel.
Aby si uvolnila ruce na webináře, seberozvojové lekce a „práci na svém nitru“ – protože duchovní růst a dokonalý vzhled přece tvoří nerozlučnou dvojici – přesunula většinu domácích povinností na tichého Radka.
On se nebránil. Večer bez řečí naházel do pračky nahromaděné oblečení malé Elišky, zatímco Tereza poslouchala přednášku o sebelásce. Potom ještě připravil jídlo pro manželku na další den – dcerce vařila zásadně sama, to byla její parketa. A nakonec aspoň zběžně poklidil byt: setřel prach, přejel podlahu mopem. Eliška už se totiž začínala batolit a bylo potřeba udržet pořádek.
Jenže Tereza měla přece „ťapičky“. Tak se teď říkalo dokonale upraveným nehtům. Moderní žena je přece šelma – a šelmy mají tlapky, ne ruce.
Manikúra byla samozřejmou součástí osobního rozvoje. Copak může někdo růst bez perfektních nehtů? To by snad ani nešlo.
Koučové navíc neustále zdůrazňovali, že člověk nesmí ustrnout. Je nutné expandovat, překračovat vlastní hranice, zapisovat se na další semináře a workshopy – samozřejmě v kombinaci s péčí o vzhled.
Témata byla lákavá. Třeba „Sexualita na pracovišti“. Úžasné, že? Na tom přece musí něco být, i když Tereza momentálně žádné zaměstnání neměla.
Nebo kurz o rozpoznávání toxického pracovního prostředí. Díky němu si byla jistá, že do podobně nepřátelského kolektivu by už nikdy nevkročila. Za to byla trenérům opravdu vděčná.
Sebepoznání, hledání motivace, čtení neverbálních signálů – samotné názvy zněly téměř magicky a otevíraly bránu do světa, kde je všechno možné. A řeči těla bylo podle nich nezbytné dokonale rozumět i ji umět vědomě používat.