Nezavolala.
Tu noc jsem nezamhouřil oko. Hlavou se mi honily otázky. Proč mi nedala vědět dřív? Z jakého důvodu hovor odmítla? A jaká porada se vůbec koná večer?
Ráno jsem udělal něco, k čemu jsem se nikdy předtím nesnížil – vytočil jsem číslo do její práce. Tvrdila mi, že tam skoro nebývá, že většinu času tráví v terénu.
Našel jsem kontakt na webu firmy a stiskl tlačítko volání. Ozvala se recepční.
„Dobrý den, obchodní společnost, prosím.“
„Dobrý den,“ zakoktal jsem. „Tady manžel Lucie. Chtěl bych se zeptat, je teď na služební cestě?“
„Na služební cestě?“ podivila se. „Ne, kdepak. Je celý týden v kanceláři. Stalo se něco?“
Ztuhl jsem.
„V kanceláři? Opravdu celý týden?“
„Ano. Mám vás přepojit?“
Takže žádná cesta. Sedí v kanceláři. A mně tvrdí opak.
Ukončil jsem hovor a okamžitě vytočil ji. Telefon vyzváněl, ale nepřijala. Znovu odmítnuto. Napsal jsem zprávu: „Ozvi se. Hned.“ Odpověděla za pár minut: „Teď nemůžu. Zavoláme si večer.“ Zkusil jsem to ještě dvakrát. Potřetí už měla mobil vypnutý.
Zíral jsem před sebe. Celý týden prý v práci. Takže žádné cestování. Lhala.
A jestli lže teď, kolikrát lhala předtím? Otevřel jsem kalendář a projížděl poslední měsíce. „Služebka“ před třemi týdny. Předtím další. V pravidelných intervalech.
Znovu jsem zavolal do firmy.
„Obchodní společnost, prosím.“
„Omlouvám se, že obtěžuji znovu. Můžu se zeptat, jezdí Lucie často na služební cesty?“
Chvíli bylo ticho. „Služební cesty? My už dva roky nikam nikoho neposíláme. Všechno řešíme online, přes videohovory.“
Přestal jsem skoro dýchat.
„Takže nikdo nikam nejezdí?“ ujišťoval jsem se.
„Ne. Není důvod. Je to levnější i praktičtější.“
Zavěsil jsem. Bylo hrobové ticho.
Dva roky se nikam necestuje. A Lucie přesto každý měsíc „odjíždí“. Kam? A za kým?
Prošel jsem se po bytě sem a tam, jako bych hledal odpověď v rozích místností. Nakonec jsem vytočil číslo její dlouholeté kamarádky Petry. Zná se od vysoké.
„Ahoj,“ ozvala se překvapeně. „Děje se něco?“
„Petro, prosím tě, řekni mi upřímně – svěřovala se ti Lucie s těmi služebními cestami?“
„Jakými cestami?“ zarazila se. „Lucie přece žádné služební cesty nemá.“