Karolína si šperk vyzvedla přesně podle dohody a sotva si doma zapnula náhrdelník kolem krku a nasadila náušnice, přeběhl jí po zádech příjemný mráz. V zrcadle na ni hleděla úplně jiná žena. Jemný řetízek s kameny na její štíhlé šíji vynikal mnohem půvabněji než na Růženě Benešové. V tu chvíli se cítila výjimečně – skoro vznešeně.
Musela si přiznat, že tchyni v duchu trochu závidí. Napadlo ji, že by nebylo od věci zjistit, odkud ten klenot pochází. Třeba by si i ona dokázala vybrat něco podobně elegantního. Pokud tedy skutečně jde jen o zdařilou napodobeninu, jak Růžena tvrdila.
Sraz absolventů se rozjel naplno. Restaurace hučela smíchem, cinkáním sklenic i vzpomínkami na dávná léta. Karolína seděla u stolu se svou bývalou spolužačkou Gabrielou Kratochvílovou a obě živě debatovaly. V jednu chvíli se však Gabriela odmlčela, natáhla ruku a lehce přejela prsty po kamenech na náhrdelníku.
„Počkej… tohle přece není žádná novodobá výroba,“ zamumlala překvapeně. „Takové kousky se dnes už téměř nedělají. Je to nádhera, Karolíno. A rozhodně to nebude levná záležitost. Já bych si něco takového mezi tolika lidmi asi netroufla nosit.“
Karolína znejistěla. „Gabrielo, řeknu ti něco mezi námi… Má to být bižuterie. Prý jen povedená kopie. Vypadá jako pravé, ale není.“
Gabriela zavrtěla hlavou. „To sotva. Tohle je zlato. A kameny jsou zasazené profesionálně, podívej se na brus. Takhle se padělky nedělají. Ty jsi opravdu žila v domnění, že máš na krku cetku?“
„Nejsou moje,“ přiznala tiše Karolína. „Půjčila mi je tchyně. A výslovně zdůraznila, že jde o napodobeninu.“
„Sundej to na chvilku,“ vybídla ji Gabriela. „Vidíš ten punc? Ten se na bižuterii nerazí. To je jasný důkaz.“
Pak se zamyslela a dodala: „Spíš by dávalo smysl, kdyby ti řekla pravou cenu, abys dávala větší pozor. Proč by ti tvrdila opak?“
Karolína už dál skoro neposlouchala vyprávění o dalších podivnostech z Gabrielina rodinného života. Hlavou jí vířily jiné otázky. Proč Růžena zapírala skutečnou hodnotu šperku? Koupila si ho potají za horentní sumu a nechtěla, aby se o tom Bohuslav Horák dozvěděl? Ale kde by na to jako učitelka vzala?
„Tady něco nesedí,“ honilo se jí myslí. Buď se zadlužila kvůli vlastní marnivosti, nebo jí ten komplet někdo daroval.
A pokud daroval – kdo asi?
Mohla by mít Růžena Benešová někoho jiného?
Zbytek večera Karolína prakticky nevnímala. Myšlenkami byla stále u náhrdelníku. Nakonec se rozhodla odejít dřív. Nechtěla drahou věc držet přes noc doma. Raději ji vrátí hned, aby ráno nemusela před prací zajíždět k tchyni.
Vzala si taxi a nadiktovala řidiči známou adresu. Když vůz zahnul do dvora a světla přejela přes vstup do domu, Karolína instinktivně zpozorněla.