Zdálo se, že na smutek už opravdu nezbývá místo.
Kristýna Petříčeková se přesto čas od času ozvala. Jednou potřebovala poradit, na jaký program nastavit troubu při pečení koláče, podruhé si nevěděla rady, kam přesně vložit tabletu do myčky. Dokonce se jednou ukázala osobně – přivezla staré fotografie, které se na poslední chvíli hodily k maturitní prezentaci. Dalibor Planý prý nemohl, nebo spíš nechtěl, a Gabriela zrovna ležela doma s nachlazením. Viktorie Tichýová odmítla do bývalého bytu vkročit; tvrdila, že by jí to rozhodilo psychiku, a před zkouškou z informatiky si prý nemůže dovolit žádné otřesy.
„Máte to tu… docela útulné,“ poznamenala tehdy Kristýna rozpačitě, když si prohlížela oprýskané tapety a lampy pamatující jiné desetiletí.
Gabriela se jen pousmála. Útulné. Ano, jistě. Tam, kde teď žili oni dva, bylo všechno moderní a pohodlné – dvacet let práce, plánů a úsilí. Ať si to tedy užijí.
Právě tahle návštěva ale předznamenala něco nepříjemného. Přibližně rok po onom osudném dni se jednoho večera ozval zvonek u dveří.
„Čekáš někoho?“ obrátila se Gabriela na dceru.
Viktorie jen překvapeně zavrtěla hlavou.
Na prahu stála Kristýna. Oči měla zarudlé, černá řasenka rozpitá do tmavých šmouh, třpytivé stíny se jí leskly na mokrých tvářích. V ruce svírala nacpanou sportovní tašku.
„Nestalo se něco Daliborovi?“ vyhrkla Gabriela polekaně.
„A stalo!“ popotáhla Kristýna. „Nachytala jsem ho s jeho sekretářkou. Chtěla jsem ho překvapit, když zůstává dlouho v práci, a…“
Hlas se jí zlomil a znovu se rozplakala, schovávajíc obličej do dlaní jako malá holka.
„A co ode mě vlastně čekáš?“ zeptala se Gabriela tiše, pohledem sklouzla k tašce, která napovídala víc než slova.
„Mohla bych tu přespat? Nemám u sebe skoro žádné peníze. Zítra bych jela vlakem k mámě.“
„A jízdenku si koupíš z čeho?“
„Myslela jsem, že byste mi půjčila.“
Gabriela na okamžik nevěděla, jestli se má rozesmát, nebo rozplakat.
Rozhodla za ni Viktorie.
„Tak to ani náhodou. Otoč se a běž,“ procedila znechuceně a přidala několik peprných výrazů, které si dřív před matkou nikdy nedovolila.
Gabriela se na dceru podívala přísně.