„Prosím tě, Kristýno,“ ozvala se nakonec Gabriela unaveněji než přísně, „je noc. Nemůžu tě přece vyhodit na ulici.“
Tím to ale zdaleka neskončilo.
Viktorie byla tak rozhořčená, až se jí třásl hlas. Postavila matku před jasnou volbu – buď zůstane ona, nebo ta druhá. Gabriela jen bezmocně pokrčila rameny. „Jsi dospělá. Rozhodnutí je na tobě. Když chceš, můžeš jet k tátovi.“
„O toho opravdu nestojím!“ vyhrkla Viktorie. „Přespím u Zuzany Bílýové.“
Nakonec tedy Gabriela objednala dceři taxi, aby mohla strávit noc u kamarádky. A pak se vrátila domů uklidňovat uplakanou Kristýnu Petříčekovou, která za celý rok v Praze nezískala ani práci, ani přátele – zato si stihla pořídit nový piercing v jazyku. Horký čaj a pár kapek kozlíku byly nutností. Peníze jí Gabriela půjčila, i když věděla, že je už nejspíš nikdy neuvidí. Jinou možnost ale neviděla – u sebe ji držet nemohla. Dokonce ji následující den odvezla na nádraží, aby měla jistotu, že správně nastoupí.
Kristýna se loučila s přehnanou vděčností, omlouvala se a přísahala, že všechno změní – začne studovat a přestane se zaplétat s ženatými muži.
„Máma mi vždycky říkala, že jsem k ničemu,“ vzlykla. „Asi měla pravdu.“
Gabriela ji k vlaku nedoprovázela máváním – to už by bylo příliš. S Viktorií se usmířily poměrně rychle, přesto dcera dlouho nechápala, jak mohla matka vpustit takovou ženu do jejich bytu. Gabriela ji hladila po vlasech a s lehkým úsměvem opakovala: „Jednou to pochopíš.“
Dalibor Planý se ozval po týdnu. Tvrdil, že mu všechno došlo, že Kristýnu opustil a je připravený vrátit se k rodině.
„Došly ti čisté košile?“ odpověděla Gabriela suše.
Na druhém konci se ozvalo povzdechnutí. „Upřímně? Ano. A navíc neumí prát. Už rok chodím v umaštěných věcech.“
Gabriela se nevrátila. Neposmívala se mu, ani necítila zadostiučinění. Přesto si musela přiznat, že se v ní něco změnilo. Jako by z ní spadl těžký kámen – mysl měla lehčí a srdce klidnější. Začala se častěji smát. Pořídila si psa a každý večer s ním chodila na procházky. Seznámila se se sympatickým sousedem – ano, byl o deset let starší, ale ani ona už nebyla holka. A život plynul dál, tiše a vyrovnaně.