Pero nad listinou se ani nepohnulo.
„C’est injuste de juger sans savoir, Monsieur le Juge. La vie est parfois plus compliquée qu’un protocole de police,“ pronesla tiše francouzsky, hlas měla měkký a klidný. Je nespravedlivé soudit bez znalosti věci, pane soudce. Život bývá složitější než jakýkoli úřední zápis.
Aniž by zaváhala, přešla do přesné, tvrdě rytmizované němčiny. Ta se vzápětí proměnila v rychlou, jiskřivou španělštinu, plynoucí jako horská bystřina. Následovala italština, kulatá a zpěvná.
Čermák seděl nehnutě a sledoval ji. Ne všemu rozuměl, ale vnímal melodii, jistotu a přirozenost. Nebylo to mechanické odříkávání naučených frází. Ta dívka v těch jazycích dýchala.
Když její hlas zhrubl do arabských hlásek a poté se rozlil do měkké turečtiny, pootevřely se dveře kanceláře. V nich se objevil strážník Tesař a zůstal stát jako přikovaný, ústa pootevřená úžasem. Sekretářka za přepážkou přestala psát a jen naslouchala.
„A ještě hindština, perština… a můj rodný jazyk,“ dokončila Natálie klidně. „Deset světů, pane soudce. A v žádném z nich jsem nenašla místo, kde by se lidé podívali nejdřív na mě a až potom na můj pas.“
V místnosti zavládlo takové ticho, že bylo slyšet slabé bzučení zářivky nad jejich hlavami. Čermák si pomalu sundal brýle a položil je na stůl. Už před sebou neviděl přestupek ani položku ve spise. Viděl mimořádný talent, který se nevešel do žádné kolonky formuláře.
Vybavila se mu Klára. Roky navštěvovala jazykové kurzy, měla soukromé lektory i letní pobyty v zahraničí, a přesto se její přízvuk nikdy úplně neztratil. A tahle dívka, kdoví v jakých podmínkách, si sama vybudovala takový nástroj — hlas schopný otevírat hranice.
„Pane Václave,“ ozval se Tesař opatrně a vstoupil dovnitř. „Je to… působivé, to neříkám. Ale zákon je jasný. Porušení předpisů tam je. Mám to tedy sepsat?“
Čermák k němu zvedl oči. Najednou mu připadal menší, jaksi bezbarvý.
„Tesaři,“ pronesl tiše, „když jsi psal protokol, proč jsi neuvedl, že zadržená neměla u sebe doklady?“
„Tvrdila, že jí je vzali. To říká každý.“
„Ne každý. Pokud jí někdo zadržuje pas pod nátlakem, nejde jen o přestupek. To už může naplňovat skutkovou podstatu obchodování s lidmi.“
Strážník znervózněl. „Pane Václave, to snad přeháníte. Vždyť je to jen obyčejná kavárna…“
Čermák se pomalu zvedl ze židle.
„Obyčejná, říkáš?“