…že si už dva roky odkládáte stranou na první splátku hypotéky pro dceru. To už by měla být naspořená opravdu pěkná částka.
Petr Čermák náhle ztuhl. Přestal žvýkat a barva mu z obličeje zmizela tak rychle, jako by z něj někdo vysál krev. Vypadal najednou starší a zaskočený.
— No… Monika říkala, že jsi prý doporučila investici přes vaši společnost, — hlesl nejistě a podíval se na manželku. — Tvrdila, že když to bude pod tvým dohledem, peníze se během roku zdvojnásobí.
Lucie Navrátilová obrátila pohled k Monice Malýové. Ta na zlomek vteřiny ztuhla, pak však nasadila přehnaně sladký úsměv.
— Lucko, nechtěla jsem Petra zbytečně stresovat. Vždyť víš, jací chlapi jsou — hned propadají panice…
— Nikdy jsem od vás žádné peníze nepřevzala k investování, Moniko, — odpověděla Lucie klidně, ale s ledovou jistotou. — A už vůbec jsem nic takového nedoporučila.
Vzduch v restauraci jako by náhle ztěžkl. Smích a hovory od vedlejších stolů se slily do neurčitého šumu. Lucie zvedla ruku. Okamžitě k nim přistoupil číšník v tmavé vestě. V rukou nedržel obvyklý úzký účet, ale objemné desky s průhlednými kapsami.
— Útrata za dnešní večer činí šedesát jedna tisíc čtyři sta korun, — oznámil zřetelně. — A také materiály, které jste si nechala připravit, paní Navrátilová.
— Položte to sem doprostřed, — pokynula Lucie a zadívala se na Moniku. — Dnes jsi několikrát zmínila, že ti jako kamarádka něco dlužím. Že jsem prý chladná bohatá sucharka. Řekla jsem si tedy, že je čas udělat si mezi námi pořádek.
Otevřela složku. Hned první list obsahoval bankovní výpisy, kde byly výrazně zvýrazněné částky.
— Podívej se pozorně, Petře. To nejsou žádné fondy. To jsou převody z tvého účtu na kartu Moniky. A ještě tentýž den odcházely peníze do butiků s luxusní módou a kosmetických salonů. A tady — moje vlastní výdaje za tvou ženu za poslední dva roky. Vidíš ta čísla?
Petr si papíry převzal. Ruce se mu třásly tak silně, že listy začaly vydávat suchý, nepříjemný šelest.