Popadla kabelku a bez jediného pohledu na Moniku Malýovou, která za ní ještě cosi rozzlobeně syčela o „zradě“, zamířila ke dveřím. Podpatky jí ostře klapaly o podlahu, ale krok měla pevný. Když vyšla ven do osvětlené ulice, ovanul ji chladný večerní vzduch. Zhluboka se nadechla a s překvapivým klidem si uvědomila, že v ní po dlouhé době zavládl pořádek. Žádný chaos, žádné pochybnosti — jen ticho a jasno.
To nejpozoruhodnější se však odehrálo o tři dny později.
Lucie Navrátilová seděla ve své kanceláři nad hromadou dokumentů, když do místnosti vstoupil její právník. Výraz v jeho tváři naznačoval, že přináší něco víc než běžné informace.
„Paní Navrátilová, ve věci vaší žaloby na Moniku Malýovou už bylo zahájeno řízení,“ začal opatrně. „Ale objevily se určité… nečekané skutečnosti.“
Lucie k němu zvedla oči. „Jaké skutečnosti? Nestačí snad ta částka sama o sobě?“
Právník položil na stůl složku s podklady. „Zdá se, že Petr Čermák byl mnohem prozíravější, než by se mohlo zdát. Podal vlastní žalobu — nikoli proti vám, nýbrž proti své ženě. Dlouhodobě věděl o jejích výdajích. A co víc, systematicky si ukládal důkazy. Nahrával její přiznání na diktafon a dokonce pořídil záznamy, na nichž je vidět, jak utrácí vaše peníze.“
Lucie se zamračila. „Proč ji tedy nezastavil? Proč to nechal dojít tak daleko?“
Advokát si lehce povzdechl. „Právě v tom spočívá cynismus celé věci. Čekal, až škoda přesáhne hranici vyššího rozsahu. Potřeboval silný argument pro rozvod — takový, který by mu zajistil byt i majetkové vypořádání v jeho prospěch. Chtěl prokázat, že jeho žena je chronická podvodnice a nezodpovědná marnotratnice, která přivedla rodinu ke krachu. Využil vaši trpělivost i ten večer v restauraci jako závěrečný tah své strategie. Neodcházel z manželství jen jako svobodný muž, ale jako ten, kdo si odnáší výhodu.“
Lucie se opřela do křesla. Celou dobu byla přesvědčená, že tahá za nitky ona, že stojí nad situací jako chladná soudkyně. A přitom jen nevědomky zaplatila kulisy k mnohem promyšlenější hře.
„Tak to vypadá,“ pousmála se trpce, „že jsem byla jediná, kdo v tomhle příběhu skutečně věřil na přátelství. I když to bylo před deseti lety.“
Pohlédla z okna na ruch pod sebou. Účty se skutečně vyrovnaly. Jen cena za tu přesnost byla mnohem vyšší než částka uvedená na restauračním lístku.