„Jako nějaká naivka?“ dořekla tehdy uraženě a od té chvíle bylo jasné, že její vzdor teprve začíná nabírat obrátky.
„A kdo ti takovou hloupost namluvil?“ podivil se otec, když o pár dní později znovu otevřela téma svého vzhledu.
„Roman,“ odpověděla bez zaváhání Tereza Kovářová. „Teď letí úplně jiný styl. A mimochodem… potřebovala bych nějaké peníze. Chtěla bych si nechat trochu upravit rty.“
„Rty?“ vybuchl Marek Jelínek. „To jedině přes moji mrtvolu!“ dodal rázně. „Roman řekl…“ zopakoval po ní posměšně.
Lenka Hrubá stála tentokrát při manželovi. S nápadem na zvětšení rtů rozhodně nesouhlasila. Tereza se zatvářila, jako by jí někdo vrazil facku, a uraženě odešla. Lenka se s ní pak několikrát pokoušela mluvit, vysvětlit jí, že Roman Kříž pro ni není vhodný partner, jenže dcera odmítala cokoliv slyšet. Jako by měla uši jen pro jedno jediné jméno. A to zaznělo i dnes u večeře.
Tereza už se do další hádky nepouštěla. Prudce odstrčila židli, od stolu téměř utekla a zabouchla se ve svém pokoji.
„Lenko, prosím tě, zkus si s ní ještě jednou promluvit,“ obrátil se Marek na manželku. „Ten frajírek jí úplně zamotal hlavu.“
„Vždyť už jsem to zkoušela několikrát,“ povzdechla si Lenka bezradně.
„Nechte to na mně,“ ozvala se tiše Miloslava Bartošová a lehce se usmála na syna i snachu.
Bylo jí šestasedmdesát let. Manžela ztratila téměř před deseti lety, po dlouhém a spokojeném manželství. Marek byl ze čtyř dětí nejmladší, a tak si maminku krátce po otcově smrti vzali k sobě. Ostatní sourozenci žili v různých městech, měli vlastní rodiny, děti i vnoučata. Všichni spolu ale udržovali blízké vztahy a každý by byl ochotný maminku přijmout pod svou střechu. Miloslava však zůstala tam, kde to znala a kde se cítila doma.
Byla tichá, nenápadná žena, která se do ničeho nemíchala, pokud nebyla požádána. Lence nikdy nevnucovala své rady ohledně domácnosti. Když chtěla pomoci, vždy se nejdřív zeptala: „Lenko, nevadilo by, kdybych setřela prach?“ nebo „Nemám vám uvařit polévku, než přijdete z práce?“ Díky tomu mezi nimi panovala pohoda a žádné soupeření o kuchyňské teritorium se nekonalo.
Tereza měla babičku ráda. Vzpomínala si na prázdniny, které jako malá trávila s ní a dědečkem na chalupě za městem. Marek si ale nebyl jistý, zda její jemná a klidná povaha dokáže na tvrdohlavou vnučku zapůsobit. Lenka také pochybovala, že se babička vyzná v dnešních poměrech. Přesto jí nemohli bránit, aby to zkusila.
Miloslava zaklepala na dveře a posadila se do křesla v rohu Terezina pokoje.
„Terezko, nezlob se na rodiče,“ začala smířlivě.
„Babi, ty stojíš taky při nich?“ vyhrkla uraženě Te…